Když nevíš, řekni ano

 Hlavně ze začátku se mi tu často stávalo, že se mě kamarádi na něco zeptali, a já jsem nerozuměl na co. Ale po tom, co jsem se dvakrát zeptal cože a pořád nerozuměl, jsem to prostě odkýval nebo zabručel “hm”. Když mě kamarádi zvali někam, kde to neznám, tak jsem radši zůstal doma. Jsem konzervativní  typ člověka, který nemá rád neznámo a v restauraci se radši dá řízek než specialitu.

Před tím, než jsem sem přijel a také během orientace nás nabádali, abychom byli otevření (“open”) a prozkoumávali. Zkusil jsem se tedy přemoci nahradil jsem “nevím” a “nerozumím” slovy “ano” a “zkusím”. Samozřejmě nemám na mysli drogy nebo nic podobného, ale spíš že jsem se podíval, kam bych předtím sám od sebe nezavítal – na improvizační komedii, koncert, do galerie, hrát americký fotbal a tak. Neříkám, že jsem byl vždy se vším spokojen, ale nikdy jsem nelitoval, že jsem šel.

Už to vypadá, že jsem se nakazil typickou americkou pozitivitou a otevřeností. Ale česky jsem nezapomněl a nezapomenu!

Leave a Reply