Vedení studentské organizace

Už dříve jsem psal o mé zkušenosti s vedením týmu v rámci Yale Aerospace (Jak vést tým). Teď bych rád přidal, co jsem se naučil za další rok.

Loni jsem vedl mechanický tým, letos jsem jeden ze dvou ko-prezidentů (spolupředsedů nebo jak by se to řeklo česky), spolu se Stephenem. To znamená ještě méně manuální práce a více organizování. Loni to bylo jednodušší. Řekli mi, co máme udělat, já vymyslel jak to uděláme, rozdělil jsem práci a bylo. Samozřejmě jsme diskutovali o tom, čeho chceme dosáhnout, ale zodpovědnost za celý projekt nebyla na mě. Teď jsem v pozici, kdy všichni chrlí nápady na to, co všechno bychom mohli udělat, a je na mě vybrat tu nejlepší možnost. Samozřejmě když se něco pokazí, zodpovědnost za to mám nakonec já.

Minulý víkend jsem se účastnil konference zvané Yale Leadership Forum, kde sezvali asi padesát studentů ve vůdčích pozicích v různých organizacích, a besedovali jsme o tom, co máme za společné problémy a jak je řešíme. Také jsme rozebírali knihu Good to Great od Jima Collinse. Dva nejdůležitější body bych tu rád popsal. Oba pramení z toho, že naše organizace jsou v podstatě neziskovky. Nikdo v nich nenutí lidi pracovat a nikdo je neplatí, dělají to z vlastního zájmu. Pravidlo jedna: “Get the right people on the bus, wrong people off the bus and the right people in the right seats”. Toto pravidlo se týče hlavně vedení. Pokud máte ve vedení notorického flákače, je lepší se ho zbavit dřívě než později. Samozřejmě to nemusí být jednoduché, zvlášť pokud je to váš kamarád nebo nadřízený. Nechte lidi dělat to co jim jde a co je baví. Kdyby mě někdo pověřil správou účetnictví, asi bych se na to také vykašlal. Pravidlo dvě: Naslouchat! Lidi vstoupili do organizace protože měli nějakou představu o tom, co budou dělat, a dokud je to bude bavit, tak organizaci neopustí. Podporavat lidi “zespoda” (“To je dobrý nápad, udělejme to tak a tak”) radši než “seshora” (“Ty budeš dělat to a ty zas tohle”). Je mi jasné, že nemohu mít v organizaci totální anarchii, ale s armádním přístupem bych rozhodně daleko nedošel. Nemá cenu pozitivně či negativně motivovat, protože pokud máte ty správné lidi, budou pracovat proto, že je to baví. Toto se přímo nevztahuje na privátní sektor, ale ideální zaměstnanec by si měl myslet: “Nejenom že tu dělám co mě baví, ale dokonce mě za to i platí”. Takový člověk odvede lepší práci než ten, co si myslí “Ach jo, už zase ráno do práce, nějak to protrpím a pak si vyzvednu výplatní pásku”

Opět netvrdím, že jsou to recepty na úspěch, jen to, na co jsem přišel za dva roky vedení Yale Aerospace, nápady z Leadership fóra a z Collinsovy knihy.

One thought on “Vedení studentské organizace”

  1. Ahoj, to jsou výborné postřehy; zvlášť ten o nesmyslnosti vnější motivace je oči otevírající… lépe vydat stejné množství energie na vymezení vize/cílů projektu a nalezení těch správných lidí!

Leave a Reply