Kam dál?

Dnes jsem odeslal poslední přihlášku. V minulém příspěvku jsem psal o tom, jak probíhá příjmací proces do magisterského studia v USA. Mnozí se mě ptali, kam se vlastně hlásím. Tento článek je o tom, co mám v plánu dál a proč.

Magistr vs Doktorát

Kdybych zůstal v Evropě, tak bych byl za pět let magistr a nemusel bych nic řešit. V Americe to ale funguje jinak. Jen zřídka studují lidi na bakaláře a na magistra na stejné škole. Nejdříve mi to bylo divné, ale dává to smysl. Jak jinak můžete vědět, jestli je vaše škola dobrá když ji nemůžete osobně srovnat s jinou? Další věc je, že většina absolventů jde po bakaláři do práce. Předpokládá se, že kdo pokračuje ve studiu, ten má zájem o výzkum a akademickou dráhu. To neznamená, že je tu každý bakalář – absolventi se často po pár letech vrátí do školy, aby si zvýšili kvalifikaci, ať už v oboru nebo třeba MBA.

Potíž je jako obvykle s penězi. Americké školy jsou předražené a i těch pár škol co nabízí stipendia do bakalářského cyklu na základě finanční situace je nenabízí do magisterského cyklu. Pozice asistentů nevynáší dost peněz na pokrytí školného. Studenti si tak musí buďto vydělat předem, uprosit rodiče nebo si vzít půjčku. Je tu ale ještě jedna alternativa – výzkum. Pokud se student přihlásí rovnou na PhD a uspěje, dostane většinou slušné stipendium z grantu na celých 6-7 let. Univerzity si platí PhD studenty, protože oni publikují výzkumné práce pod jejím jménem a jsou blíže vědeckým pracovníkům než studentům. Do PhD programu se může kupodivu rovnou přihlásit student s bakalářským diplomem, s tím že za těch 6-7 let vám ten magisterský titul dají tak nějak bokem. Samozřejmě existují chytráci, kteří se upíší do placeného PhD programu a potom vysmějí s magistrem, ale to já v plánu nemám. 

Po dlouhém přemýšlení jsem zakotvil u rozhodnutí, že PhD nechci a dám se jen na magistra. Mám pro to dva důvody: Za prvé si nejsem úplně jist, co chci dělat. Zajímá mě vesmír a letectví, robotika, satelity a tak, ale to na PhD nestačí. Za druhé se nechci živit výzkumem a radši než akademickou dráhu bych zvolil průmysl. Je možné, že někdy v budoucnu si udělám PhD ale teď rozhodně ne. Navíc výhled na dalších šest roků ve škole, potom co jsem ve škole strávil už 17 let mě nijak netěší. Dva snad ještě skousnu.

Amerika vs Evropa

S Amerikou mám jednu potíž. I kdybych chtěl následovat některé moje vrstevníky a hledat si práci, nenašel bych nic v oboru. Sháněl jsem stáže na léto a ptal jsem se na veletrzích firem, ale jedna odpověď se opakovala:” -Jste občan USA? -Ne. -Tak to je nám líto. Vzít vás bohužel nemůžeme i kdybychom chtěli.” Můj problém je v tom, že jsem si vybral obor (Aerospace Engineering), který je spojen s armádou a obranou. Ve společnostech, které se dají považovat za aerospace (NASA, Boeing, SpaceX), můžou kvůli nařízení ITAR pracovat pouze američtí občané, případně držitelé zelené karty.  Tady nejde o víza nebo pracovní povolení. Tady jde o to, že bych mohl potenciálně ukrást jejich technologie a donést je nepříteli. O tom, že to nedává smysl jsem si už stěžoval v článku, který mi vyšel na iHNed.cz. Mám tedy dvě možnosti – studovat ještě nějakou dobu v Americe a získat zelenou kartu, nebo si udělat magistra a najít si práci v Evropě. Dokážu si představit obě.

Školy

Massachusetts Institute of Technology (MIT), USA

Stanford University, USA

Cornell University, USA

University of Colorado at Boulder, USA

Technical University Delft, Holandsko

École Polytechnique Féderale Lausanne, Švýcarsko

KTH Stockholm, Švédsko

Spacemaster program, Německo/Švédsko

Kde nakonec skončím, to záleží na tom, kde mě vezmou a jak to bude vypadat s financemi. Každopádně nemám žádnou “safety school”, i kdyby mě vzali jen na jednu z osmi, rád tam půjdu a nebudu si zoufat – naopak, ušetřilo by mě to problému volby.

Nerad bych, aby to vyznělo jako “čumte jaký jsem borec, hlásím se na MIT, Stanford a tak”. Je možné, že mě nevezmou nikde a já si budu muset sehnat něco jiného. Jsem ale přesvědčen, že  kdo nic nezkusí ten nic nedokáže.

Update: Školy, kam jsem se dostal, jsem označil tučně.

8 thoughts on “Kam dál?”

  1. Hodně štěstí! Univerzity, které sis vybral jsou určitě mezi nejlepšími. Jen mi není jasné, co přesně myslíš Spacemaster program, Německo/ Švédsko. Jako návrh raket atp. je v Německu jistě dost tradiční odvětví a finančně je to asi taky zajímavější než soukromé školy v USA. Často se ale vyžadují dobré znalosti Němčiny, tedy to je jediná cesta, jak si poslechnout všechny zajímavé přednášky od odborníků, kteří už se sice nikam neženou (protože jim moc nechybí do důchodu), ale mají ohromné zkušenosti.

Leave a Reply