Optimalizace studentského času

Někteří spolužáci na to přišli už na střední, ale mě trvalo až do posledního roku bakaláře, než mi došlo, jak vyřešit problém, že dobré známky jsou fajn, sportovat a trávit volný čas s přáteli je také fajn, spát se také musí a den má jen 24 hodin.

Na střední o nic nešlo, protože zas tolik úkolů jsme neměli (I když jsem si to tou dobou nemyslel). Na bakaláři bylo práce plno, ale když už jsem měl přijetí na magistra v kapse, najednou o nic nešlo.  Buď to jsem mohl úkolu věnovat další dvě hodiny, anebo obětovat 1% celkové známky a radši se pořádně vyspat. Volba to byla jasná. Proto jsem poslední semestr z každého úkolu nechal poslední, povětšinou nejtěžší příklad nevyřešený. Prostě to nestálo za to.

Na Stanfordu se příčka posunula ještě o stupeň výše. Minulý rok to ještě ušlo, protože jsem každý trimestr kombinoval přenášky, projekty a výzkum. Tento rok jsem se ale upsal na tři přednášky, a začalo peklo. K tomu, abych na každém úkolu získal plný počet bodů, musel bych obětovat všechny koníčky a ještě navíc nespat. Při každém příkladu tedy řeším paralelní příklad- stojí mi to za to? Kolik procent známky představuje tato úloha? Je mi proti srsti odevzdávat úkoly, které jsou neúplné, nebo o kterých vím, že mají chyby, ale radši to, než být studijní zombie.

Protože až tu dokončím studium, tak nebudu vzpomínat na to, jaké jsem dostal známky a kolik jsem udělal úkolů, ale vzpomenu si na čas strávený s přáteli a na akce, jako byl třeba závod v triatlonu nebo roadtrip po Pacifické magistrále.

 

Leave a Reply