Hledám práci

Je to tady. Končím druhý a poslední rok na Stanfordu, šestý rok v USA a devatenáctý rok ve škole vůbec. Přišel čas, abych si našel práci. Všichni se mě ptají, co budu dělat, v jaké budu zemi a jestli chci zůstat v Americe. Mimochodem, podobný problém jsem řešil již po bakaláři.

USA vs Evropa vs Asie

V Americe mám s hledáním zaměstnání dvojí problém. Za prvé je potřeba najít firmu, která by mi podpořila žádost o pracovní vízum. Většinou ale chtějí někoho, kdo už má povolení pracovat, což z toho dělá Hlavu 22. Tento problém se naštěstí vyřešil nedávno, když nevyšší soud potvrdil, že absolventi přírodních věd a techniky mohou legálně pracovat na studentském vízu až tři roky po ukončení studia. Druhý problém je ITAR (International Trade in Arms Regulation), které omezuje přístup ne-občanů USA k vývoji zbraní. Pod ITAR ale bohužel spadá tolik raketových a satelitních komponent, že firmy jako Boeing, SpaceX nebo NASA rovnou uvádějí v popisu práce, že žadatel musí být občan nebo mít zelenou kartu. Zelená karta, neboli permanent residency, je opět Hlava 22. Existují výjimky, ale je jich málo. Například v NASA JPL bych pracovat mohl, ale první tři roky, než bych dostal zelenou kartu, by to bylo jejich slovy „pain in the neck“.

Naopak v Evropě, díky tomu, že jsem občan EU a Česká Republika je členem ESA, jsou možnosti na domácím kontinentě otevřené. Další bod pro Evropu je relativní blízkost domova, jak ve vzdálenosti tak v kultuře.

Koukal jsem se i na další země, které mají kosmický program, jako Čína, Rusko, Japonsko. Myslím, že by bylo zajímavé tam pracovat alespoň pár let, ale pracovní nabídky buďto nejsou v žádném jazyce který ovládám nebo nejsou k nalezení vůbec.

Přijímací proces

Hledání práce je mnohem podobnější shánění letní stáže než přihláškám na univerzity. Požadovaných materiálů je méně, většinou stačí jen CV a motivační dopis. Na druhou stranu je šance na přijetí menší, takže je třeba zkusit více míst. Probíhá to následovně: Na stránkách společnosti najdete otevřenou pozici. Pošlete materiály emailem, a čekáte. Za nějaký čas buďto dostanete odpověď, že žádost přijali, že ji zamítli, že vás zvou na pohovor, nebo (ve většině případů) neodepíšou vůbec.

Vzhledem k tomu, že žádná z pozic, kam se hlásím, jsou lokální, první interview se většinou odehrává přes telefon nebo Skype. Druhý pohovor se liší. Buďto není vůbec, a dostanete rozhodnutí rovnou po prvním, nebo je opět po telefonu, ale s jinými zástupci firmy (první s PR managery, druhé s inženýry), nebo si vás pozvou osobně. Některé firmy dokonce chtějí tři nebo více pohovorů.

Když se hlásíte na univerzitu, většinou vám všechny školy dají vědět naráz, nebo vám alespoň dají dostatek času na to se rozhodnout. Pracovní nabídky přícházejí jak se jim chce, a tak se lehce můžete ocitnout v situaci, kdy na vás jedna firma tlačí, abyste učinili rozhodnutí, zatímco stále čekáte na vyrozumění od firmy druhé. Otázka pak je: vrabec v hrsti, nebo holub na střeše?

Stav

Přihlášky jsem poslal celkem na 20 pozic, z toho je 1 v Japonsku, 5 v USA a zbytek v Evropě. Z většiny ni neodepsali. Ze čtyř mě odmítli rovnou, ze tří po prvním pohovoru. Na jedno místo mě přijali právě na základě prvního telefonního pohovoru. U některých si nedělám naděje, na další stále čekám. Jak se rozhodnu, se ještě uvidí. Další alternativa by byla založit firmu. Na Stanfordu už mě sice lanařili do pár projektů, ale na to je myslím ještě moc brzo.

4 thoughts on “Hledám práci”

  1. Wow, student Stanfordu. Máte před sebou krásný život.

    Jen koukám, že teto blog nemá skoro žádnou reklamu. Nepřemýšlel jste třeba o nějakém affiliate systému? 🙂

  2. Na tento blog jsem narazil náhodou a docela čumím. Studium v zahraničí je něco co si dost dobře nedovedu představit. Asi proto, že to beru podle sebe. Neumim cizí jazyky, neumím běhat po úřadech, nejsem extrovert, nemám rád změny a učení není pro mě (možná proto jsem to dotáhl na autoklempíře) Takže pro mě jsi něco jako bůh, který dokázal nemožné 😀 Držím palce ať najdeš práci která tě baví.

Leave a Reply