All posts by jankolmas

Americké nadšení pro věc

 Říká se, že Američani jsou tak pozitivní a kladně naladění, až to není zdravé. Jistě, také mi to připadalo zvláštní, když se spustí potlesk po každém slovu řečníka, ale rychle jsem si zvyknul. Ne že by tu lidi neměli také temnější chvilky, jako například neustálé psaní domácích úkolů, ale berou to jako součást života tady. Na druhou stranu je tu tolik možností vyžití, že si tu opravdu každý najde partu lidí se stejným koníčkem, ať už je to plavání nebo kouření doutníků. Každopádně se tu nikdo nenudí a všichni jdou do věci po hlavě. Není však pravda, že by se tu všichni nuceně usmívali a veselým tónem vám oznamovali, že máte z úkolu za F.

Co ovšem bude horší, to bude návrat mezi pesimisty, kdy si budu muset opět zvyknout, jak si někdo stále stěžuje a pak zas zpět … prostě kulturní šok.

Proč Yale?

 Tím, že ze mě bude inženýr, jsem si byl jist už koncem předposledního roku na gymnáziu. Vedla mě k tomu prostá logika: Baví tě matika, fyzika, počítače? Běž dělat techniku.

K čemu vybírat školy v ČR, když jen na ČVUT mě vzali na základě známek bez příjmaček? Dobře, podívám se trochu dál. To je tedy důvod, proč jsem se hlásil do zahraničí.

V úvahu připadaly země pouze francouzsky a anglicky mluvící, protože jiné světové jazyky neovládám. Francii jsem zavrhl kvůli nutnosti chodit alespoň rok před vysokou na přípravky a nakonec mi na seznamu zbyla pouze Velká Británie a USA. (pak ještě Švýcarsko a Holandsko, kam jsem nakonec ani neposlal přihlášku, protože jsem měl místo na Yale)

Kam jsem se hlásil

ČR

  • ČVUT FEL

Velká Británie

  • Imperial Collge
  • Glasgow University
  • Southampton University
  • Sheffield University
  • Herriott-Watt University

USA

  • MIT
  • CalTech
  • Yale
  • Princeton
  • Columbia
  • University of Pennsylvania
  • Dartmouth
  • Stanford
  • Johns Hopkins University

Na tučně vyznačené školy jsem byl přijat. Jak sami vidíte, to je druhý důvod, že jsem si vybral Yale – nehledě na to, že jsem dostal lepší stipendium, než bych býval dostal na Imperial College.

Jak jsem slíbil, vtipné video o Yale University. Zaměřte se na obsah, všechno z toho je pravda. http://www.youtube.com/watch?v=tGn3-RW8Ajk

Doporučení

Pokud se hlásíte do USA, budete potřebovat minimálně dvě doporučení od profesorů, ale spíše tři. Doporučení slouží univerzitám k tomu, aby získaly obraz o studentovi z trochu jiného úhlu pohledu.

Jaká doporučení

Když univerzita nakáže, že budete potřebovat tři, myslí tím většinou jednoho profesora exaktních věd, jednoho z humanitních oborů a jednoho counselora – vysvětlím. Counselor je člověk, kterého mají na amerických a vůbec mezinárodních školách proto, aby vám pomáhal s organizací studia a poskytuje onformace o vysokých školách, něco jako studijní oddělení na vysoké škole. Protože u nás nic takového na střední nemáme, musíte se obrátit na někoho jiného, třeba na ředitele, zástupce, nebo jako v mém případě, na profesora angličtiny.

Koho tedy požádat o doporučení

Nejlépe uděláte, když zajdete za profesorem, se kterým se dlouho znáte a pokud možno máte i zážitky z mimoškolního prostředí. Samozřejmé je, abyste s ním dobře vycházeli. Profesor, jemuž děláte na hodině bordel vám dobré doporučení nenapíše. Profesor, který by vás měl znát nejlépe je váš třídní. Pokud s ním máte dobré vztahy, poproste ho o doporučení

Kdy žádat

Rozhodně to nenechávejte na poslední chvíli, dejte profesorům minimálně měsíc na to, aby si na vašem doporučení dali záležet. Myslete na to, že tu nejsou pouze pro vás. Můj postup byl následující: Přihlášku jsem musel odeslat do 31.12. O tom, že po nich budu něco chtít jsem profesorům řekl už v září, konkrétní “zadání” jsem jim dal v říjnu, sklidil doporučení v listopadu a dal si ještě načas s překladem těch, které nebyly v angličtině.

Co má obsahovat

Naši profesoři obvykle nevědí, co do takového doporučení napsat. Ulehčete jim práci tím, že jim napíšete seznam aktivit, do kterých jste se během střední školy zapojili, jako různé soutěže, olympiády, reprezentace školy, to se vždy počítá. Také jim řekněte, jak má být dlouhé (obvykle stránka až dvě) a kdy přesně to chcete. Zní to zvláštně, zadávat domácí úkol profesorovi, ale pokud chcete mít dobré doporučení, měl by autor vědět, co má obsahovat.

Příjmací testy

Protože naše vysvědčení americkým univerzitám moc neřekne, musíte podstoupit příjmací zkoušky. Na výběr jsou dvoje, SAT a ACT. Jsou mezi nimi menší rozdíly, které si můžete najít, ale já se budu věnovat hlavně SAT, protože jsem jimi prošel a vím, o čem mluvím.

ACT mají povinnou science část, tak někteří tvrdí, že pokud vás zajímají spíš přírodní vědy, je lepší dělat ACT. Osobně s nimi nemám zkušenost, tak nevím co dodat.

SAT, tedy Scholastic Aptitude Testingje podobné českým příjmačkám od Scia, nejspíš také proto, že se Scio inspirovalo v Americe. Provozuje je americká firma CollegeBoard. Kdo strávil nějaký čas na americké střední škole, nejspíš si tyto testy zkusil. Jsou totiž mnohem průkaznější než americké maturity a platí na 95% vysokých škol. Proto se na ně američané na střední důsledně připravují. Já jsem tuto možnost neměl, tak jsem si musel vystačit s pár publikacemi z knihovny Fulbrightovy komise.

Hlavní částí testu je takzvaný SAT Reasoning, někdy také SAT I. Je to hlavní část, kterou musí splnit každý. Druhou částí jsou potom SAT Subject tests, alias SAT II. CollegeBoard nabízí asi 14 těchto subject testů a vy si vyberete takové, které předepisuje / doporučuje vaše univerzita pro váš obor. Většinou vystačíte se dvěmi, ale na některých školách vyžadují I tři. Například na MIT požadují Math II (Matematika má dvě úrovně složitosti, zde samozřejmě ta obtížnější), Physics nebo Chemistry a jakýkoliv další.

www.collegeboard.com

Jak jsem opustil domov

Balení

S balením jsem se nijak zvlášť nestresoval, nechal jsem si na to poslední dva dny před odletem. Společnost Delta Air, se kterou jsem letěl povoluje jedno zavazadlo do 23 kg, dále jedno menší sebou na palubu a ještě příruční zavazadlo jako například kabelku, foťák nebo notebook.

Dva dny na balení byly nakonec hodně přehnané, měl jsem spakováno asi za hodinu a půl a pak už jsem do tašky jen sem tam něco přidal. Kupodivu jsem se krásně vešel do váhového limitu a ještě jsem si mohl dovolit vzít I další věci jako pohory a cyklistickou helmu. Na palubu jsem vzal akorát starý školní batoh a samozřejmě svého miláška (laptop).

Odlet

Na letišti nebyl problém, ptali se akorát jestli nejsem terorista a jestli mi někdo do zavazadla nepřibalil bombu. Jediný zádrhel byl v tom, že s toaletní brašnou, kterou jsem dobaloval ráno byla taška příliš těžká a tak jsem onu brašnu nacpal do batohu. To se ukázalo jako neprozřetelné, protože mi u kontroly vyhodili gel na holení a šampon, ježto měly přes 100 ml. Zato mám radost, že mi nevzali uzlíček domácích buchet, co jsem dostal od maminky na cestu. Letěl jsem bez přestupu, přímo z Ruzyně do New Yorku.

Přílet

Vše proběhlo bez problému a já, potom co jsem si vyzvedl zavazadlo, cestoval v dešti mezi terminály abych našel tu bandu vítačů. Protože jsem přišel ve dvě odpoledne a bus na Yale odjížděl až v devět, byl jsem jeden s prvních. Jinak co dodat, všichni jsou sice unavení jako já, ale přátělští a s angličtinou snad nebude větší problém.

Bus nás asi pětadvacet freshmanů přivezl v 11 večer na Yale, kde jsem dostal klíče od dočasného pokoje ve Vanderbilt Hall, ne se odstěhuji do mé koleje v Bingham Hall. Usnul jsem téměř okamžitě. Teď mě čeká Orientation for International Students (OIS), tedy pět dní plných seznamovacích her a procházek po kampusu a dalšího zábavného programu.

Čím vším musíte projít

 Než rozepíšu jednotlivé etapy, zde máte seznam úkolů, které vás v průběhu příjmacího řízení budou čekat:

  • Příjmací zkoušky SAT/ACT
  • Psaní stránek a stránek esejů
  • Vyplňování mnoha formulářů
  • Shánění doporučení od profesorů
  • Jazyková zkouška TOEFL/IELTS
  • Nejspíš i žádosti o stipendium spojené s dalším papírováním

Je to běh na dlouhou trať, ale určitě, pokud alespoň trochu chcete, do toho jděte a nebojte se toho, protože ten, kdo to nezkusí, se nikam nedostane.

Pevné nervy a silnou vůli.