Category Archives: 2014 Podzim

1. trimestr Stanford

Florida podruhé

Na konci listopadu opět došlo na můj oblíbený americký svátek – Díkuvzdání. Oblíbil jsem si ho proto, že není tak komerční jako Vánoce, jde spíš o rodinou atmosféru, dobré jídlo a oddech od školy. Univerzita nám štědře odpustila celý týden školy, což rozhodně přišlo vhod. V minulosti jsem během Díkuvzdání navštívil Pensylvánii, Washington D.C., Chicago a Boston. Letos jsem byl pozván do hlavního města Floridy, Tallahassee.

Počasí na Floridě je v listopadu ideální. V Kalifornii nám po dlouhém období sucha přišlo období dešťů, tak jsem byl rád, že jsem se mohl na týden zdekovat do tepla. Polovina týdne sice propršela, ale bylo stále teplo. Nechtěl bych zažít, jak to na Floridě vypadá vprostřed léta – dusno a vedro jak v tropech.

Den Díkuvzdání proběhl tradičně s krocanem, brambory, zeleninou, šampaňským, vínem a s dalšími pochoutkami, na které nás bylo asi patnáct. V rodokmenu příbuzných jsem se moc neorientoval, ale byl jsem velmi vděčný, že mě brali jako součást rodiny. Musím říct že přestože se mi většinu roku po domově nestýská, na Díkuvzdání to na mě vždycky přijde.

Kromě tradičního jídla jsem spořádal snad více mořských plodů než za celý život. Florida je známá rybami a dalšími jedlými živočichy, které se tu dají koupit čerstvě vylovené z moře. Ochutnal jsem ústřice, rybu grouper, dva druhy krabů a krevety na různé způsoby.

Při cestování po Floridě se mi podařilo strávit den v Kennedyho vesmírném středisku na Cape Canaveral. Odtud startovaly americké raketoplány i mise Apollo k měsíci. Stále odtud startuje většina amerických vesmírných misí a já měl šanci vidět kosmickou loď nové generace Orion na startovní rampě, připravená ke startu začátkem prosince. Kromě návštěvy muzea a a promítání 3D filmu nás provezli autobusem kolem startovacích ramp, viděl jsem vyřazený raketoplán Atlantis a zkusil jsem si simulátor letu v raketoplánu. Jako bonus jsem z autobusu viděl symbol Ameriky orla bělohlavého hnízdit na stromě a aligátora se válet u cesty.

WP_001470

Počasí jak ve skleníku

WP_001471
Dušené ústřice
WP_001480
Kennedy Space Center
Raketoplán Atlantis
Raketoplán Atlantis

 

Život mimo kampus

Mezi životem na college (bakalář) a grad school (magistr, doktorát) je v USA velký rozdíl. Pro mě je ta největší změna přechod ze života na koleji do bydlení v privátě.

Sice jsem měl původně v plánu bydlet na kampusu, ale protože míst bylo málo tak mě šoupli mimo kampus, takže místo na Stanfordu bydlím v sousedním městě (a sousedním okrese) Menlo Park. Nejdřív jsem byl zklamán, ale pak jsem přišel na to, že to má spoustu výhod. Za prvé je ten byt co tu mám mnohem prostornější než na koleji. Mám tu svůj pokoj, svojí koupelnu a se spolubydlícím sdílím velký obývák a solidní kuchyň (s myčkou!). Kolem kampusu jsou jenom dva supermarkety s jídlem a jeden z nich tu máme hned za rohem. A je tu klid. Skoro až moc velký klid.

Nevýhody jsou jasné. Je to daleko, na kole sice jen čtvrt hodiny, ale když člověk jede ráno do školy, pak se vrátí pozdě odpoledne a uvaří si večeři, tak se mu dvakrát nechce jet za tmy na kampus za pařbou či studentskými aktivitami. Další nevýhoda je, že se musím příští rok stěhovat, aby se tento byt uvolnil pro příchozí prváky. A protože bydlení je tu drahé a pomálu, tak nejspíš budu dojíždět vlakem. Co se dá dělat.

Sám si vařím, teda alespoň večeře. Na obědy buďto chodím do jídelny nebo si sebou beru zbytky od večeře. Kdybych jezdil na oběd domů tak bych si užil za týden víc cyklistiky než doma za rok. Vaření sice to zabere čas, ale třikrát, čtyřikrát do týdne to není špatné, navíc mám alespoň příležitost odpočinout si od práce. Když mám čas, tak si vařím české speciality a pouštím si k tomu českou hudbu. Je uklidňující vědět, že bez jídelny neumřu hlady.

WP_001452

Národní park Yosemite

Minulý víkend jsem měl příležitost se podívat do známého přírodního parku Yosemite v programem Stanford Outdoors. Park se nachází v Kalifornii, na mapě to vypadá, že je to odsud jen kousek ale přesto jsme tam jeli přes čtyři hodiny čistého času. Oblast je to obrovská, člověk může jít na túru na celý den a nenarazit na civilizaci.

V Kalifornii tuto sezónu panuje celkem drsné sucho. Pořád nám ještě teče voda z kohoutků (na rozdíl od některých okresů v jižní Kalifornii), ale na přírodě je to opravdu znát. Jezera a nádrže co jsem viděl jsou buďto vyschlá nebo mají drasticky sníženou hladinu. Ve vzduchu je minimální vlhkost. Barvy blednou a tak i Yosemite je monotónně šedozelený. Už nějakou dobu v parku hoří požár, který lesníci (rangeři) postupně udolávají v uzavřené oblasti. Není to nějaká vatra, z toho co jsem viděl tak části lesa spíše doutnají a uhelnatí, žádné plameny.

Za vstup se něco málo platí a kemp se musí registrovat předem. Kemp nemá personál, ale každý má k dispozici ohniště a umývárky, a dá se tam dojet autem nebo karavanem. Navíc je povoleno rozbít stan a přespat kdekoliv v parku, pokud tam zrovna nesálá požár. Na začátek trasy (trailhead) se musí z kempu dojet autem, nebo Yosemitským minibusem. Každé rozcestí je značené železnými deskami, což se sem hodí ale na české turistické značky to nemá. Za jeden den jsme došli z 2700 metrů na oblíbenou horu Clouds Rest (3000 metrů) a zpátky.

Příroda je tu krásná. Ne tolik vegetace, kromě pár obřích sekvojí mě nic neoslnilo. Ale žulové skály, kopce, plošiny, dómy a útesy jsou nádherné. Zejména když je oranžovým světlem nasvítí zapadající slunce. Jedním z důvodů, proč jsem se hlásil na Stanford je příroda a podnebí, a musím říct, že mě nezklamaly.

WP_001333

WP_001339

WP_001354

WP_001328

První dojmy

Stanford. To jméno jsem slyšel ještě než jsem vůbec uvažoval o studiu v zahraničí a nikdy by mě nenapadlo, že tu nakonec budu studovat. Příjezd sem byl podobný mému přijezdu na Yale před čtyřmi lety, skoro jako déja vu. Znovu jsem jel jen s batohem a kufrem dál než jsem kdy byl na univerzitu, o které se mi ani nesnilo. Na nové místo, kde jsem nikoho neznal a nevěděl jsem jak to tu chodí. Musím říci, že o nás magisterské studenty se nestarali tak, jak si nás hýčkali na Yaleu jako freshmany. Holt když už je člověku 23 let, tak se od něj očekává nějaká samostatnost. Sám jsem se musel dopravit z letiště, sám jsem si musel vyzvednout klíče a sám se dostat do bytu, tentokrát mimo kampus. Není tu už žádný freshman couselor nebo dean co by za mě dával pozor na deadliny a poradil mi s výběrem předmětů, jen chlápek na studijním. Ale abych řekl pravdu tak jsem rád, že si dovedu poradit a nemusí mě už nikdo vodit za ručičku.

Podnebí je tu víceméně středomořské, subtropické. Je tu celkem sucho, ale neustále slunečno a teplo. Na kampusu rostou palmy. Zima se tu prý nekoná, po podzimu přichází rovnou jaro. Uvídíme.  Celkem bych tomu věřil, protože co den je tady vymetená modrá obloha. Za celé léto pršelo jen třikrát, jednou dokonce nedávno ale to bylo uprostřed noci a nikdo si toho nevšiml. Do San Francisca je to asi hodinu vlakem, do San Jose asi dvacet minut a na letiště jen půl hodiny. Navíc studentům, co bydlí mimo kampus univerzita poskytuje velmi zlevněné jízdenky na vlak.

Co se předmětů týče, tak jsem snad konečně pochopil místní systém. Za prvé tu místo semestrů máme trimestry. Za druhé tu většina studentů plánuje zůstat na PhD, a pro magisterské studenty jako jsem já je potřeba vymyslet, jak všechny požadované předměty naskládat pouze do dvou let studia. Na rozdíl od Yale pokud bych si chtěl zapsat více než tři předměty za trimestr, tak by mi radikálně navýšili školné. Letos moje tři předměty jsou: Control Design Techniques (mechatronika), Spacecraft Design Lab (návrh a stavba satelitů) a Independent Research, v kterém dělám výzkum spolupracujících satelitů v rámci Space Rendezvous Lab. Zatím mě to opravdu baví, je fajn mít možnost chodit na předměty které jsou velmi specializované na to, co chci dělat.

Stanford nabízí studentům nesčetně možností sportovního vyžití. Od rána do večera je tu otevřený venkovní bazén, hala na basket a volejbal, fitko, běžecký ovál, lezecká stěna, golfové hřiště, tenisové kurty, stáj (za připlatek samozřejmě) atd. Navíc se dá za velmi rozumné ceny půjčit surf, stan, vařič a další outdoorové vybavení.

WP_001280

Pro Středoškoláky

V září jsem měl možnost zúčastnit se panelové diskuze o studiu v zahraničí v Brně (Událost, Fotky).  Potěšilo mě, jaký byl o toto téma zájem a kolik nadšených středoškoláků na akci přišlo. Největší radost mi ale udělala existence organizace, která akci zprostředkovala – Pro Středoškoláky.

Všichni víme, že české školství se nepřizpůsobuje dostatečně rychle moderní době. A když změna nepřijde seshora, tak přijde zespoda. Pár zapálených středoškoláků dalo dohromady organizaci mimoškolního vzdělávání Pro Středoškoláky, která pořádá semináře, odborné debaty a další akce.

Jejich dosud největší akcí je Říjnová akademie, série čtyř seminářů o investování, moderním umění, rétorice a etiketě. Určitě se na Akademii a jejich další akce podívejte.

 

Vízum

Po tom, co jsem si letos málem nestihl zařídit vízum před odletem, jsem se rozhodl popsat, jak vypadá proces získání víza. S USA máme už pár let bezvízový styk, což je sice fajn, pokud jste turista, ale pro studium vám ESTA nestačí. K bakalářskému či magisterskému studiu potřebujete vízum F-1, případně na stáž vízum J-1.

Vízum se v příjmacím procesu řeší jako úplně poslední. Nejprve se musíte na univerzitu dostat. Potom musíte univerzitě dokázat, že na studium máte pomocí výpisů z bank a dopisů od sponzorských organizací. Až potom, co univerzita uzná, že máte studium z čeho zaplatit a opravdu přijedete, tak vám vystaví a pošle dokument I-20, což je takové právnické potvrzení o studiu. Dále musíte zaplatit poplatek SEVIS, což je nyní 100 dolarů. Z tohoto poplatku jsou výjimky, například pokud jdete z americké školy do navazujícího studia jako já a nejste ze školy více než pět měsíců. To celé trvá asi dva, tři týdny.

Na stránkách ambasády pak vyplníte žádost o vízum. Má sice asi dvacet stránek ale dá se uložit a nahrát, takže jí nemusíte napsat v jednom sezení. Budou po vás chtít všechno – od čísla pasu, přes informace o příbuzných po data, kdy jste kdy navštívili USA.

Ten systém je dost nepřehledný, tak nezapomeňte (jako já blbec) zaplatit poplatek za vízum ve výši asi 160 USD. Až potom vám systém dovolí si sjednat schůzku na ambasádě. Záleží na tom, jak mají plno ale většinou to jde tak na týden dopředu. Na ambasádu si potom vezmete všechny dokumenty (pas, I-20, potvrzení o schůzce, potvrzení o zaplacení poplatků), nevezmete si žádné zbraně ani elektronické zařízení (mobil můžete – ten vám zabaví hned u vchodu a vrátí při východu) a jdete na pohovor. Ten je v angličtině a mě se v obou dvou případech odehrával stylem: “Kam jdete studovat?” “Na Yale.” “A co tam jdete studovat?” “Strojní inženýrství.” “Tak to máte dobrý, hodně štěstí a užijte si to.” Hotovo, vízum uznáno, necháte jim tam pas a do týdne ho pošlou kurýrem i s vízem uvnitř. Neděsil bych se, že by mi vízum neuznali – pokud máte I-20 a nemáte nějakou kriminální historii tak by neměl být problém.

Sečteno a podrženo to trvá minimálně měsíc, takže je třeba to řešit po přijetí co nejdříve.

Takže stručně:

  1. Získat od univerzity dokument I-20
  2. Zaplatit poplatek SEVIS (~100 USD)
  3. Vyplnit žádost o vízum na stránkách ambasády
  4. Zaplatit poplatek za vízum (~160 USD)
  5. Zařídit si schůzku na ambasádě
  6. Jít na ambasádu na “pohovor”

Šel Honza do světa 2

Jsou to přesně čtyři roky a patnáct dní, co jsem na tento blog napsal první článek – Čím vším musíte projít. O čtyři roky, osm semestrů, tři léta, čtyřicet dva předmětů, osmnáct navštívených států, nespočet zážitků a přátel později se Honza vrátil domů. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Přemýšlel jsem, jestli v blogu pokračovat a rozhodl jsem se že ano. Jsem přesvědčen, že magisterské studium se bude v mnoha ohledech lišit od bakalářského a zkušenost z jiné školy vám snad pomůže si udělat kompletnější představu o univerzitách v Americe. Zvlášť by vás to mohlo zajímat pokud studujete v ČR a přemýšlíte o tom vyjet na magistra do zahraničí. Takže je tu pokračování pohádky o tom, jak šel Honza studovat letectví a kosmonautiku na Stanford.