Category Archives: 2013 Jaro

6. semestr Yale

Tajné spolky

Aneb secret societies. Na Yaleu existuje celá řada spolků, určeným výhradně pro čtvrťáky, neboli seniory. Mezi nejznámější patří Skull and Bones, Scroll and Key a Wolf’s Head. Na kampusu se o nich moc nemluví, tak není divu že jsem se o nich moc nedozvěděl. Vždy na jaře se koná takzvaná Tap Night, kdy stávající členové chodí po kampusu v maskách, vyberou a zasvětí novou generaci členů. Zasvěcování většinou zahrnuje nějaký obtížný či ztrapňující úkol (viz film The Social Network, Harvardský spolek Phoenix, Eduardo Saverin a jeho slepice) Pár týdnů si obě generace předávají zkušenosti, pak starší členové odgraduují a mladí se chopí kormidla. Je zvláštní, že tato předávka trvá tak krátce. Například v Yale Aerospace jsme to zařídili tak, že třeťáci složí všechny funkce na konci roku a celý další rok slouží jako poradci a zaučují nové členy představenstva.

Čemu se vlastně tyto spolky věnují? Těžko říct. Lidé, o kterých vím že jsou členy některého spolku prý nesmějí o vnitřních záležitostech mluvit. Většina spolků má svoji budovu, takzvanou hrobku. Jsou to budovy bez oken, do kterých mají přístup pouze členové. Spolky se tam scházejí dvakrát týdně a obecně se předpokládá, že se tam chlastá. Jedna věc je známá – v rámci networkingu (navazování kontaktů) se dělají takzvané “bios” kde každý člen vypráví o svém osobním životním příběhu.

Než jsem se o to začal zajímat tak jsem nevěděl, co si o tom myslet, ale podle mého názoru jde o to poznat nové lidi ještě před promocí, navázat kontakty, také poznat sám sebe a vůbec si užít ten poslední rok.

Kalifornie

Za dva a tři čtvrtě roku jsem navštívil devět z padesáti států USA, všechny na východním pobřeží. Chtěl jsem se ale také podívat na západ, hlavně do Kalifornie, o které jsem tolik slyšel. Spousta mých kamarádů pochází z Kalifornie a soustavně mě zvali k nim domů. Nechtělo se mi tam jet jen na víkend, a na delší dobu jsem neměl čas ani pořádný důvod. Až do letošních jarních prázdnin.

Dostal jsem se do soutěže Caltech Space Challenge (http://csc.caltech.edu/), která se koná na Caltechu v Pasadeně u Los Angeles. CSC byla sice až týden po našich jarních prázdninách, ale co, rozhodl jsem se že CSC stojí za to zatáhnout týden školy. S profesory jsem se domluvil, že úkoly budu dělat po nocích a oni s tím většinou neměli problém, i když nadšení zrovna také nebyli. Naplánoval jsem si tedy dva týdny cest po Kalifornii, po kterých jsem zakotvil na týden na Caltechu.

Jak už jsem uvedl, mám spolužáky všude možně, tak jsem procestoval Kalifornii od jihu k severu, od San Diega přes Temeculu, Los Angeles, San José až do San Francisca, aniž bych utrácel za ubytování. Navštívil jsem jak města, tak pláže a přírodu. Nebudu zabíhat do detailů. Kalifornie je opravdu krásná. Počasí tam bylo příjemné, v San Diegu to v březnu bylo na krátký rukáv a sandály. Moře bylo trochu studené, ale rozhodně lepší než v New Havenu. Lidé tam jsou velmi přívětiví – ne že by na východě nebyli, ale přišlo mi, že Kaliforňané nikam soustavně nespěchali. Také mě zaujala početná mexická menšina na jihu a asijská menšina na severu.

Nyní pár slov o Caltechu a o soutěži. CSC je soutěž, které se účastní 32 studentů z celého světa (hlavně ale z USA, Němecla, Indie a Austrálie). V týmech po 16 jsme měli za úkol za pět dní navrhnout pilotovanou misi k Marsovu měsíci Phobosu nebo Deimosu. Pracovali jsme ve dne v noci a pomáhali nám profesoři z Caltechu a experti z NASA. Bylo to vyčerpávající, ale opravdu hodně jsem se naučil a poznal jsem spoustu zajímavých lidí, od mých vrstevníků po astronauta Buzze Aldrina. Hlavně jsem se ale utrvdil v tom, že mě vesmír fascinuje že se tomu chci v profesním životě věnovat. Návrat do školní reality byl celkem tvrdý, ale jak už jsem zmínil, stálo to za to.

Shrnutí: V Kalifornii je dobře a rád se tam někdy vrátím. Kdybych se třeba náhodou dostal na magistra na Stanford (který jsem také měl příježitost navštívit) nebo Caltech, tak bych se vůbec nezlobil.

Co teď a co dál

Vypadá tom, že jsem si naložil zatím nejostřejší semestr vůbec, a neměl jsem čas ani napsat o tom, jaké jsem si vybral předměty, co tu dělám mimo školu a jaké mám plány na léto. Takže – o škole, o raketách a o životě vůbec.

Předměty

Všechny předpoklady už jsem splnil, takže jsem si zapsal pár těžkých technických oborů, abych je měl z krku. Konkrétně je to Mechatronika, Aerodynamika, Organická chemie a laborky z tekutin a termodynamiky. K tomu pokračuji s němčinou, kterou jsem začal minulý semestr. Tím “mít je z krku” jsem nemyslel že mě to nebaví – naopak, je to velmi zajímavé, ale ty týdenní úkoly a protokoly mě docela ubíjejí.

Mimo školu

Yale Aerospace se pořádně rozjel. V dubnu se zúčastníme raketové soutěže ve Virginii, kde budeme odpalovat jednu hybridní raketu a jednu na tuhé palivo, která ponese přistávací modul do 500 metrů. Tam se modul oddělí a pomocí čtyřlisté vrtule z uhlíkových vláken se snese k zemi. Cílem přistávacího modulu je snést na zem vejce, aniž by se rozbilo. (Ne, padáky nejsou povoleny. To by byla houby soutěž.) Dále jsme dostali grant od NASA na elektronický navigační a komunikační modul, který bychom mohli zapojit do modelového letadla, vrtulníku či balónu. Protože deadliny se blíží a v cestě nám stojí jarní prázdniny, musíme pracovat víceméně každý den, abychom to stihli. http://yaleaerospace.com/

Spolu s kamarády jsem založil Organizaci pro 3D tisk. V rámci té stavíme Prusa RepRap tiskárnu ze součástek, které si vytiskneme tady na Yaleu. Také pracujeme na stroji, který by uměl schroustat plastový odpad a přeměnit ho na vlákno, které se dá použít k tištění dalších předmětů. https://www.facebook.com/ythreepo

Dále pak plavání, volejbal, hokej a další sporty jako loni.

Co dál

Po jarních prázdninách strávím týden na Caltechu v Kalifornii díky programu Caltech Space Challenge. Spolu s dalšími studenty, profesory z Caltechu a lidmi z JPL budeme navrhovat vesmírnou misi k Marsu. Samozřejmě ne doopravdy, protože je to jen soutěž, ale bude to velmi detailní. Nejdůležitější na tom je, zkusit si, co by taková práce znamenala, jestli by mě to bavilo (já myslím že ano) a seznámit se se studenty s podobnými zájmy. Dám vědět jak to dopadne.

V létě nejspíš (na 95 procent) pojedu do Holandska, kde budu na Univerzitě v Delftu pracovat na studentském satelitu DelFFi. Yale nabízí studentům granty k výzkumu v zahraničí, takže jsem si nejprve domluvil místo (“Mohu u vás v létě zadarmo pracovat?”) a pak jsem požádal Yale o grant. Fascinuje mě, že bych si takto mohl domluvit prakticky cokoliv co se nějak týká mého oboru.

Proč jsem nešel třeba do NASA? Aha. Už je to asi po sté, co si na to stěžuji: nejsem občan USA, tudíž nemohu získat žádnou stáž, co se týká leteckého a vesmírného průmyslu, nebo stáže, které jsou i nepřímo sponzorované vládou. A těch je hodně. I kdybych chtěl (a já chtěl), tak bych tu v podstatě nikde místo mimo univerzitu nedostal. NASA, Boeing, Sikorsky, UTC, NSF REU – smůla, běž si do své vlastní země.

A také že půjdu (do EU).

Pod sněhem

Když nám ve čtvrtek hlásili, že se blíží blizzard a že všechno bude přes víkend zavřené, tak jsem se zaradoval, protože mám rád sníh, ale bylo mi jasné, že z toho nic nebude,. Posledně co nás varovali před hurikánem, tak se žádné vzrušení nekonalo. Bylo trochu větrno a spadlo pár stromů, ale jinak nic. Univerzita má vlastní elektrárnu, takže výpadků se také bát nemusíme. V pátek ráno jsem se probudil a koukám z okna, kde že je ta bouře a ono nic. Trochu sněžilo, trochu foukalo ale blizzard to rozhodně nebyl.

Ale. Celý den soustavně sněžilo a k večeru přituhlo, a opravdu začalo foukat. Kolem půlnoci už byl všude skoro metr. Chudáci, co odhrabovali sníh z chodníků se pachtili celkem zbytečně a teréňáky s radlicí, co měly protáhnout silnice samy zapadly. Pár jsme jich zachránili a jiné odtáhl traktor. Kdo nemusel, ven nechodil, nehledě na to, že některé dveře prostě nešly otevřít (některé zas nešly zavřít) Severovýchod zjevně není na takovéto kalamity připraven.

Silnice stále nejsou protažené a po celém Connecticutu platí zákaz aut. Já mám radost, že konečně přišla pořádná zima, že je venku z čeho stavět a že kampus pod sněhovou peřinou vypadá nádherně. Školu nám v pondělí asi nezruší, otázka ale je, jestli se podaří vyrolbovat profesory z jejich domů a dostat je na kampus.