Category Archives: 2014 Jaro

8. semestr Yale

Promoce

Všechno se nakonec semlelo dost rychle. Poslední týdny školy utekly jako voda. Poslední hodinu posledního předmětu poslední pátek (přenos tepla) jsem přežil a pořád mi ještě nedocházelo, že je šmitec. Nejspíš proto, že od vlastní promoce mě ještě dělil měsíc. Zkouškové mě tolik neděsilo, tentokrát jsem měl jen jednu zkoušku (hádejte z čeho – přenos tepla) a čtyři projekty, které jsem jeden po druhém nakonec odevzdal.

Po zkouškách se všichni studenti kromě čtvrťáků rozjeli domů nebo na letní stáže a nás čekaly dvě velké akce – Myrtle Beach a Dead Week. Obě si čtvrťáci organizují sami a kdo se nechce zúčastnit tak nemusí. Spousta lidí co znám se vzala a s kamarády vyrazila třeba kempovat. Myrtle Beach je letovisko v Jižní Karolíně, kam studenti Yaleu tradičně jezdí každý rok. Program více méně spočívá ve flákání se na pláži přes den a paření v noci. Opět, každý si to může udělat po svém, já jsem šel pařit jenom jednou protože vícekrát jsem na to neměl energii a radši jsem si házel talířem na pláži. Přes všeobecnou opilost (někteří pili od rána do večera) to byl fajn odpočinek a příležitost naposled si popovídat s některými přáteli se kterými se moc nevidím – a už možná neuvidím. Dead Week, vtipně nazvaná etapa je opět další příležitost k oslavě, kdy se každý večer pořádá akce jen pro čtvrťáky, překvapivě vždy zahrnující alkohol. Například ochutnávka vín v planetáriu, nebo zmrzlina a pizza a drinky. Velkou výhodou bylo, že přes zavřené jídelny člověk nemusel utrácet za jídlo.

Nakonec přišla třídenní oficiální promoce. Každý obdržel hábit a hranatou čapku a někdo dostal “šály” od různých organizací a kolejí. První den byl Baccalaureate, sekulární obdoba mše kde měl proslov prezident a děkanka univerzidy. Druhý den byl Class Day. Každý si místo hranaté čapky vyrobil nebo opatřil vlastní čepici. Od klobouků, přes květináče po voliéru s motýly. O stovky fotek každý s každým později jsme se shromáždili na Old Campusu kde měl řeč americký ministr zahraničí a absolvent Yaleu John Kerry. Třetí den byl Commencement, kdy to po měsíci natahování všechno skončilo. Opět jsme se shromáždili, tentokrát s hranatými čepicemi, udělovaly se různé ceny a pak si po formální proceduře zástupci kolejí a fakult vyzvedli diplomy. Pak jsme se vrátili do přátelské a rodinné atmosféry jednotlivých kolejí, kde nám děkanka koleje předala diplomy a další ocenění. Další udělování cen se konalo na inženýrské fakultě a potom byl opravdu konec. Čtyři roky potom, co jsem nastoupil, pět let po tom co jsem se začal zajímat o studium v zahraničí jsem stál s diplomem a bakalářským titulem z Yaleu. Stále nevím, jaký závan štěstí mě sem přivedl, ale můžu říct, že jsem si tu užil každý jednotlivý den a jsem za to vděčný.

Bylo hořkosladké se spakovat a odjet. Zvlášť proto, že kamarádi a spolubydlící, se kterými jsem se za čtyři roky velmi sblížil a které jsem si zvykl vídat každý den, se rozprchli po Státech a po světě a nejspíš se s nimi nějakou dobu neuvidím.

 

Kasíno

Jak už jsem zmínil v předchozím příspěvku, jedním z akcí pro čtvrťáky je výlet do kasína Mohegan Sun. Na hazard si zrovna nepotrpím, ale řekl jsem si, že v životě se do kasína asi nepodívám, tak proč to nevzít jako kulturní zkušenost, podobně jako černý pátek a jít do toho.

V Americe mají na hazardní hry monopol indiánské kmeny. Kasíno Mohegan Sun v Connecticutu provozuje kmen Moheganů. Je to obrovský komplex, v podstatě město plné hracích automatů, karetních stolků, klubů, restaurací, hotelů, parkovišť, kin, hal a dalších povyražení. Opravdu mě zarazilo, jak ohromné to kasíno bylo – podle některých zdrojů je dokonce druhým největším v USA hned po Las Vegas. Párkrát jsem se tam ztratil.

Mohegan Sun

V rámci zájezdu jsme dostali poukázky na jídlo a na hraní, takže kdo nechtěl riskovat vlastní peníze (jako já), tak mohl hrát použít právě tyto kupóny a pak je vyměnit za žetony a peníze. K tomu jsem se bohužel nedostal, vsadil jsem si v ruletě, jednou jsem vyhrál, vsadil jsem znovu a vše prohrál.

Na celé zkušenosti mě zarazily dvě věci: Za prvé, kolik peněz jsou lidé ochotni obětovat hazardu – na blackjacku létaly po stole stodolarové bankovky jakoby nic. Za druhé, kolik seniorů je závislých na hracích automatech, kde opravdu tvořili dominantní populaci. Nejspíš z nedostatku jiné zábavy byli přilepení k automatům, mačkali tlačítka a tahali za páky, zatímco na kotoučích jezdily sedmičky, ovoce a další.

Přestože jsem neodešel s kapsami plných peněz, myslím že za tu zkušenost to stálo.

 

 

Poslední semestr

Je to tady, poslední semestr. Až teď mi došlo, že jsem dosud nenapsal, co tenhle semestr dělám, co mám za předměty a aktivity. Dále bych rád představil akce, které Yale organizuje speciálně pro čtvrťáky.

Zbývají mi pouze dva povinné předměty: Přenos tepla  a bakalářská práce – projekt. Náplň práce si může student víceméně vybrat sám, musí ji ale zaštítit profesor. Přidal jsem se tedy do laboratoře, kde jsem pracoval před dvěma lety na elektrosprejích. Letos vyvíjím prototyp zařízení na extrakci oxidu uhličitého ze vzduchu pro vesmírnou stanici. Výsledkem bude krátká práce (report), prezentace a samotné zařízení. V rámci rozšiřování obzorů jsem si vybral další dva netechnické předměty: Úvod do kreslení a Pozorování Země z vesmíru.

Jinak se moje aktivity od minulého semestru nezměnily, stále pracuji v centru CEID, věnuji se Aerospace týmu, plavu a hraju další sporty.

Některé aktivity pro čtvrťáky přímo organizuje univerzita, jiné si tradičně organizují studenti sami. Určitě sami uhodnete, které jsou které. Feb club – 28 párty, každý večer v únoru. Rauty s vínem a sýrem. Maškarní ples. Fórum, kde si studenti navzájem prezentují svůj výzkum z celé řady odvětví. Výlet do kasína. Týden na pláži Myrtle Beach mezi koncem zkoušek a promocí. Promoce (Commencement) a všechna sláva s tím spojená.

Ohledně magisterských programů se musím rozhodnout do 15. dubna. Až budu vědět co bude dál tak napíšu.

 

Na kole do Kanady

Blíží se poslední jarní prázdniny na Yaleu, a já přemýšlel, že bych podnikl výlet někam, kde jsem ještě nebyl. Rozhodl jsem se oprášit francouzštinu a zajet do Quebecu. A aby to nebylo moc jednoduché, umanul jsem si že tam dojedu na kole. Z New Havenu do Montrealu je to nějakých 600 kilometrů, což by se mělo dát zvládnout za pět dní.

Vyrazím v pondělí 16. března ráno z New Havenu a do Montrealu mám v plánu dorazit v pátek  21. května odpoledne. Celou cestu chci nafotit nebo natočit a zaznamenat na GPS tracker. Navíc budu tweetovat z @Apocallisto s hashtagem #bike2canada.

Držte palce, ať to klapne!

Mapa trasy

 

Update: Cesta se podařila, díky všem, co sledovali!

canada