Category Archives: 2012 Jaro

4. semestr Yale

Závody na třetí

Během jarního semestru jsme měli plavecké závody na Northeastern University, na University of Connecticut a na Princetonu. Poslední závody sezóny, šampionát Ivy League jsme jako loni pořádali u nás. Pro mě to ale letos znamenalo mnohem víc. Proč?

Jako kapitán pořádajícího týmu jsem měl na starost přípravu a průběh závodu. Reprezentační tým (varsity) má lidi kteří se jim o všechno postarají ale my (club) jsme si museli udělat všechno samiJack se postaral o pozvánky, startovné a poháry, zatím co já jsem dával dohromady rozpisy drah, rezervoval bazén a učil se pracovat s časomírou. Hodinu před závody jsme dávali dohromady dotykové desky (která tu není značky Omega ale Colorado Time Systems), a až na poslední chvíli se nám povedlo všechno propojit s počítačem. Naštěstí se jeden kluk o už neplave nabídl, že se o časomíru postará, takže jsem mohl závodit.

Tím ale stres neskončil. Kapitán na závodech víceméně plní funkci trenéra, takže jsem se staral o to, aby všichni věděli co plavou a připravili se na to. Loni jsem na závodech plaval pět disciplín a měl jsem dost. Letos jsem se přihlásil na čtyři, ale dohlásili jsme ještě štafetu takže to nakonec vyšlo zas na pět, což je během dvou hodin celkem hodně. Nakonec všechno klaplo, časomíra fungovala,  v kategorii mužů jsme vyhráli druhé místo a plavci z Cornellu co u nás přespávali se měli dobře – takže úspěch.

Je vidět, jaký je rozdíl mezi varsity a club. Zatímco jim se postarají o všechno of tréninků po závody, club si musí zařizovat vše sám a na potvrzení rezervace bazénu jsme čekali dva měsíce.

Florida

Od poloviny až do konce března jsme měli prázdniny. Ne že by se mi v New Haven nelíbilo, ale opravdu jsem potřeboval změnit prostředí, tak jsem se třemi mezinárodními přáteli domluvil, že si uděláme dovolenou. A kam jinam v březnu než na prosluněnou Floridu. Vybrali jsme Daytona Beach, hotel přímo na pláži a skrz cestovku Expedia jsme si koupili letenky a pobyt na týden. Stálo to za to.

Celou dobu jsme se váleli na pláži a u bazénu, hráli volejbal a házeli si talířem, procházeli se po pláži, spali devět hodin denně a hlavně nedělali úkoly – i když jsme si je tam samozřejmě bláhově všichni vzali. Bylo teplo a slunečno, pršelo jenom jeden den. Zato foukalo skoro pořád, takže zas takové teplo nebylo. Sice se mi tam líbilo, ale příště to vidím spíš na Kalifornii, kde jsem ještě nebyl a opravdu se tam chci podívat.

Dvě věci bych chtěl zmínit. Za prvé byl v Daytoně “Bikers Week”, kdy se motorkáři s celé Ameriky sjeli na Floridu aby jezdili ulicemi sem a tam a předváděli svoje stroje. Což o to, stroje to byly pěkné ale ten hluk mi po týdnu už šel na nervy. Za druhé jsme si na jeden den vyrazili do Orlanda, abychom navštívili Disney World. Nejdřív jsem myslel, že to bude nuda a že je to jen pro děti, ale musím říct, že z některých horských drah jsem měl fakt dost a že ačkoliv tam všecho bylo takové umělé, tak byly atrakce velmi technicky vymakané (napřklad strašidelný dům s hologramy). Nejvíc mě ale dostala světelná/hudební/vodní show s názvem “Fantasmic”, kde se mísily ukázky z Disneyho filmů promítané na vodotrysky, pyrotechnika, lodě s hrdiny z filmů, hudba z filmů a zapálená vodní hladina. Těžko se to popisuje, ale bylo to nádherné.

Abych to nějak shrnul: Odpočinul jsem si a odreagoval jsem se, což jsem opravdu potřeboval a nabilo mě to energií na zbytek semestru. Poznal jsem další stát a ze seznamu míst k navštívení jsem odškrtl Disney World. A co je neméně důležité, že jsem si poprvé sám zařídil dovolenou a sám sem si na ni vydělal, takže další lekce školy života.

Počasí

Já vím, že jsem už zas dlouho nic nenapsal, a to nejspíš proto, že opět nemám dost volného času na to, abych blogování přiřadil dostatečně vysokou prioritu. Také mi dochází nápady na to, o čem psát, protože o většině věcí jsem už napsal a mnoho událostí se opakuje z minulého roku. Chtěl jsem napsat o tom, jak je tu pěkně, ale den na to začalo sněžit. Protože mě to nepřekvapuje, tak myslím, že už jsem tu dost dlouho na to, abych něco řekl k místnímu počasí.

Američané z Kalifornie, Floridy a dalších jižních států si neustále stěžují na “New England weather”, a mají proč, protože je velmi náladové. Loni jsem zažil krutomráz, kdy sníh ležel až do začátku dubna, kdežto letos sněžilo všeho všudy dva dny. Jak velí zákon schválnosti. tak pokud vyjdete ven v bundě, tak se upečete v krásném jarním dni, a když zvolíte krátký rukáv, tak zmrznete ve sněhu a studeném větru. Samozřejmě trochu přeháním, a jako evropan jsem na podobné počasí zvyklý, ale přece jenom je tu počasí náladovější než u nás doma. Zima je tu nepředvídatelná, ale můžete vzít jed na to, že v létě tu bude horko. Byl jsem tu až do konce července bez klimatizace, a větráky byly má jediná záchrana.

Abych to shrnul: není to tu jako na Stanfordu, ale stejně nevidím důvod, proč by si někdo nechal výběr univerzit omezit počasím.

Římská architektura

Stejně jako jsem si minulý semestr v rámci společenských věd vybral Teorii Her, tak jsem letos volil předmět pro splnění předpokladu z humanitních věd. Když jsem vzal v potaz co mě zajímá více, co méně a co se mi hodí do rozvrhu, vybral jsem Římskou Architekturu.

Nevím, jestli mám štěstí na předměty, ale zdá se mi, že kdykoliv sáhnu mimo obor tak narazím na zajímavý předmět. Na příkladu římské architektury chci ukázat, že na předmětu může profesor zapracovat více, než jen odkecat 2 x 75 minut týdně, a to prostřednictvím internetu.

1) Detailní popis toho, co se po nás vlastně chce v esejích a v testech je online.

2) Seznam staveb ke každé přednášce je k dispozici už od začátku semestru.

3) Existuje internetové fórum, kde profesorka a asistenti zodpovídají dotazy.

4) Máme v dispozici spoustu materiálů, od obrázků, 3D modelů, fotek, po mapy, rodokmeny a odkazy na další stránky

5) Doporučují používat Google Earth pro představu kde co je, a pro simulaci návštěvy Říma

Navíc: stejně jako u teorie her můžete najít všechny přednášky nahrané na videu: http://oyc.yale.edu/history-of-art/roman-architecture/

EDIT: V rámci semestrální práce jsem navrhnul vlastní římské město, napsal o něm esej a doplnil to videem, k dispozici zde: http://www.youtube.com/watch?v=09aDTyR2QQQ&feature=g-upl Pokud vám hudba přijde povědomá, tak určitě znáte Casear III.

Jak můžete pomoci

Řada mých přátel se nějak podílí na dobrovolné činnosti a já se zastyděl, že nic nedělám. Hledal jsem něco, co by nezabralo moc času ale pořád bylo pomocí. Napadly mě hled dvě věci:

Distributed Computing

Co že to je? Místo aby se těžké výpočetní úlohy řešily pomocí drahých superpočítačů, rozdělí se na jednodušší celky a ty pak zpracovávají počítače dobrovolníků v nevyužitém čase. Pro mě to znamená, že když zrovna počítač nepracuje pro mě, pracuje pro některý z projektů. Do tohoto nápadu jsem zapojil dva ze svých tří počítačů. Účastním se na projektu SETI@home (pátrání po mimozemské civilizaci) a Docking@home, který hledá lék proti AIDS.

Wikipedia

Není snad den, co bych nehledal něco na Wikipedii. Wikipedie běží jenom díky darům, k nimž jsem také přispěl po přečtení několika osobních apelů od Jimmyho Walese. Myslím ale, že můžu dát více, než jen peníze – umím celkem slušně anglicky a francouzsky, tak jsem se rozhodl, že čas od času přeložím článek do češtiny, když ho česká verze bude postrádat.

Jen jsem vlastně chtěl ukázat, že je možné činit dobro aniž by se člověk přetrhl.

Václav Havel

Já vím, že už to není úplně aktuální, ale sedím na letišti a konečně mám zas čas a vůli blogovat. V tomto krátkém článku chci vzdát hold zesnulému exprezidentu Václavu Havlovi. Neříkám, že jen díky němu studuji v zahraničí, ale rozhodně na tom má svůj podíl.

Děkuji, pane Havle.

Poprvé a naposledy jsem pana Havla viděl na Hradě, když mi byly asi dva roky. Letos na podzim měl pan Havel přednášku v New Yorku, ale bylo to v pondělí a já dal přednost testu z francouzštiny, a teď mě to mrzí. Také mě ale mrzí, že musí člověk zemřít, aby se vzpomnělo na jeho činy.