Category Archives: 2011 Léto

Kde domov můj

 Lidé se mě ptají, jestli se mi stýská po domově. Jistě že ano, ale ne tak, že bych brečel do polštáře. Spíš bych řekl, že se těším domů. Jak by ne, půl roku je nejdéle, co jsem byl z domova. Pravda, bez internetu a Skypu by to bylo něco těžší.

Je ze mě Američan? Ani omylem! Naopak, jsem tu jediný Čech a reprezentuji tu svůj národ. I když tu česky nemluvím, nezapomínám, ale uznávám že někdy používím slova a slovní spojení, které znějí spíše jako překlad z angličtiny.

Kdyby mě moji přátelé neznali, tak by nevěděli:

-že Československo se dávno rozpadlo (někteří nevěděli)

-jak vypadá česká vlajka, která mi visí nad postelí

-jak se česky řekne ahoj

-že existuje nevyslovitelné písmeno ř

-že je čeština podobná polštině a ruštině

-jak zní hudba klasická (Má Vlast), tradiční (Čechomor) a moderní (Kabát)

-jak zní naše státní hymna

-že Češi vypijí nejvíc piva na hlavu na světě

-jak chutná česká kuchyně (bramboráky, bramborové šišky)

-že Praha je to nejúžasnější město na světě a musejí se tam podívat

Pak si také nejspíše budou myslet, že všichni Češi jsou vysocí, blonďatí a magoři jako já.

Život na koleji vs život v privátě

 Proč jsem si vybral bydlet přes léto v privátě? V podstatě jsem ani na výběr neměl. Na konci jarního semestru vykopli všechny studenty z kolejí, aby je pronajímali za přemrštěné ceny letním studentům. Proto jsem si s pár kamarády našel bydlení v privátě, asi 3 minuty na kole od místa kde pracuji.

Jídlo

Hlavní věc, která se změnila oproti koleji je jídlo, kolem kterého se teď točí celý letní pobyt. Tatam je komfort výběru hotových jídel z jídelny. První dva týdny jsem tu byl sám, protože většina přátel se rozhodla si po zkouškách odfrknout. Musel jsem si vařit sám, a vařit pro jednu osobu skoro nestojí za tu námahu, když poměr času vaření ku času konzumace je asi 60:5

Vše se ale změnilo, když přijeli kamarádi. Rozdělili jsme si týden tak, že každý jednou týdně vaří večeři. Je to mnohem pohodlnější, efektivnější a také levnější. To znamená, že tu každý čtvrtek máme české speciality – na které si ovšem troufnu a které netrvají moc dlouho k vaření. Například jsem vařil bramboráky, zemlbábu, šlejšky a tak.

Není to dávno, co tu nebyl žádný obchod s jídlem v dosahu. Bohudíky tu v květnu otevřel supermarket Stop and Shop, který je 5 minut na kole od domu, jinak bychom asi museli jezdit do jiného města.

Výhody

Pračka ani sušička po mě nechce peníze.

Cesta na snídani trvá 10 vteřin.

Máme zahradu a gril.

Nevýhody

Bydlím v pokoji sám. Stýská se mi po Andrewovi. Bez legrace, je to opravdu super spolubydlící.

Nakupovat dvakrát týdně? Eh.

Nádobí se samo neumyje (vlastně umyje, ale musí se naskládat do myčky a zas vyskládat).

Když nevíš, řekni ano

 Hlavně ze začátku se mi tu často stávalo, že se mě kamarádi na něco zeptali, a já jsem nerozuměl na co. Ale po tom, co jsem se dvakrát zeptal cože a pořád nerozuměl, jsem to prostě odkýval nebo zabručel “hm”. Když mě kamarádi zvali někam, kde to neznám, tak jsem radši zůstal doma. Jsem konzervativní  typ člověka, který nemá rád neznámo a v restauraci se radši dá řízek než specialitu.

Před tím, než jsem sem přijel a také během orientace nás nabádali, abychom byli otevření (“open”) a prozkoumávali. Zkusil jsem se tedy přemoci nahradil jsem “nevím” a “nerozumím” slovy “ano” a “zkusím”. Samozřejmě nemám na mysli drogy nebo nic podobného, ale spíš že jsem se podíval, kam bych předtím sám od sebe nezavítal – na improvizační komedii, koncert, do galerie, hrát americký fotbal a tak. Neříkám, že jsem byl vždy se vším spokojen, ale nikdy jsem nelitoval, že jsem šel.

Už to vypadá, že jsem se nakazil typickou americkou pozitivitou a otevřeností. Ale česky jsem nezapomněl a nezapomenu!

Palce, stopy, míle a stupně Fahrenheita

 Když jsem příjel do Ameriky, nedovedl jsem si představit, že bych si dokázal zvyknout na jejich nesmyslné jednotky. Po roce mám ale jiný názor. Vezmu to systematicky:

Délka

Na palce jsem si zvyknul. Jednak proto, že 2 palce je 5 centimetrů, a za druhé protože fyzika sice používá metrický systém, ale všechny rozměry v technických předmětech jsou jedině v palcích. Na stopy jsem si jakž takž zvykl. Řídím se převodem 3 stopy do metru. Palce a stopy se dají lehce představit jako otisky palce a šlápoty. Zato yardy a míle mi ještě do hlavy nevlezly a mám v nich velmi špatný odhad.

Teplota

Ani omylem. Mám ponětí, že 20 stupňů F je velká zima a 100 je horko k padnutí, ale odhad nemám žádný. Navíc komu by se chtělo odečítat 32, dělit devíti a násobit pěti z hlavy.

Váha

Vím, že je něco přes dvě libry do kila, ale jediné co si pamatuji je, že vážím kolem 175-180 liber. O uncích nemám ani ponětí. Jednou jsem se dokonce setkal i s kamenem “stone”

Objem

O tom, jak jsem si zvykl na krychlové palce, duté unce a galony vám napíšu nejdříve za tři roky.

Stručně: palce a stopy ano, ostatní ne. Ještě že Američané uznávají vteřiny.

Amerika, země příležitostí

 Dříve jsem si myslel, že bude obtížné sehnat si práci. Teď jsem ale svědkem přesného opaku: Stipendia jsou na dosah ruky, jen je vzít. Práce se uchází o vás, ne vy o ni. Jen málokdo z mých spolužáků se vrátil na léto domů, aby pracoval na poli nebo koukal na televizi. Problém není hledání, ale volba.

Možná je to jen Yale, možná je to Ivy League, možná je to Amerika. A možná se mi to jen zdá.

Ale kde nechají prváka jako jsem já pracovat v laboratoři po boku profesorů a doktorandů? Kde nechávají druháci studia aby založili společnost, protože měli dobrý nápad na webovou aplikaci?

Letní praxe a triatlon

Pokud vás zajímá více sport než výzkum, přeskočte na druhou polovinu článku.

Letní praxe

Ještě vzpomínáte na předmět se záhadným názvem Perspectives on Science and Engineering? Za odměnu pro ty co se dostanou do tohoto předmětu a dokončí ho nabízí Yale letní stipendium. Můžete si vybrat kde svou letní praxi / stáž / výzkum uskutečníte, jen to musí být věda. Pak stačí jen promluvit s profesorem, který vede příslušnou laboratoř / výzkumnou skupinu. Profesoři jsou většinou ochotní, zejména když jim sdělíte, že už peníze máte. Konkrétně se jedná o 4200 dolarů za deset týdnů praxe. To bohatě stačí na to zajistit si bydlení, protože kampus se přes léto vyklidí, na jídlo a ještě zbyde.

Oceňuji, že se univerzita snaží podpořit mladé talenty, a zejména v tom vidím ten smysl, že Yale je známý převážně humanitními obory a proto se snaží investovat do vědy

Můj případ

Zajistil jsem si místo v jedné ze dvou robotických laboratoří které tu máme, GRAB Lab, která se soustředí hlavně na uchopování pomocí robotických prstů, rukou atd. Tuto laboratoř jsme si vybral ze dvou důvodů. Za prvé mě fascinuje robotika a vždy jsem se chtěl dozvědět něco více. Za druhé laboratoř vede profesor, kterého znám, protože mě učil Mechanical Design, a měl jsem šanci se tam předtím podívat.

Jak to šlape

Začal jsem pracovat na nedokončeném projektu, který za sebou nechal jeden čtvrťák, Protože v laboratoři vyvíjíme robotickou ortézu / kolenní exoskeleton, onen čtvrťák se rozhodl postavit testovací stroj, který by vyzkoušel mechanické vlastnosti ortézy, než se použije na lidech. Moje práce je tento stroj dokončit a vylepšit a simulovat pohyby kolene. Není to tak lehké, jak by se mohlo zdát, protože často věci nefungují tak jak mají a čtvrťák si nedělal hlavu z bezpečností. Protože používáme velice silná elektromotor, také se věnuji vylepšení bezpečnostních podmínek.

První týden jsem se učil zacházet se strojem a seznamoval se s laboratoří a lidmi. Druhý týden jsem stroj dal do kupy a teď, třetí týden, se snažím nahrát plynulou simulaci pohybu kolene.

Triatlon

Sport a vědu jsem dal dohromady do jednoho článku jen proto, že dohromady s nimi strávím 11 hodin z 24.Také proto, že když běhám a bolí mě kolena, říkám si, že bych s tím výzkumem měl pohnout.

Minulé prázdniny v srpnu jsem se dozvěděl den předem, že se na Mácháči pojede tradiční triatlon, Half Ironman. Řekl jsem si že do roka a do dne budu závodit a závod dokončím. Přes rok jsem neměl tolik času, ale teď, v létě, nastal čas trénovat.

Co je Half Ironman? Polovina Ironmana, samozřejmě. To znamená 2 km plavání, 90 km na kole a 21 km (půlmaraton) běhu. Koukal jsem, co ostatní doporučují a vyvinul jsem následující tréninkový program:

Pondělí až pátek ráno před prací půl hodiny plavání – delší tratě (rozplavání a pár čtyřstovek či osmistovka) Odpoledne: pondělí 40km kolo, úterý 60min běh, středa 50km kolo, čtvrtek 45min běh. V pátek odpoledne odpočívám a regeneruji. Sobota: dopoledne volejbal a odpoledne přechod mezi disciplínami (plavání-kolo nebo kolo-běh) Neděle: volnější ale zato delší jízda či běh.

Pokud jste zkušení triatlonisté, uvítám vaše komentáře a návrhy. Jsem plavec a Doksyman bude můj první triatlon. Držte palce 14.srpna.

Žít rychlostí 30 kmh

Ženu se závratnou rychlostí po cyklostezce a nechávám se ovívat větrem. Co chvíli ale mé oči sklouznou na tachometr, aby zkontrolovaly, že průměrná rychlost neklesla pod 30 km/h. Nikdo mě nenařídil abych jel právě touto rychlostí, sám jsem se tak rozhodl a snažím se ji držet. Žiji rychlostí 30 kmh, jsem posedlý rychlostí 30 kmh. Z čista jasna jsem si uvědomil, že to vlastně velmi dobře vystihuje můj životní styl či filozofii. Tu jsem rozebral na pár základních pravidel:

1) Motivuj se sám. Sám si stav cíle, kterých chceš dosáhnout. Nebourej limity, ale posunuj je.

2) Srovnávej se jen sám se sebou. Porovnávání se s ostatními přinese buď závist nebo povýšenost. Jedniným měřítkem jste vy sami.

3) Sebeovládání. Smažte rozdíl mezi slovy chci, musím a udělám. Když chci něčeho dosáhnout, je rozdíl mezi tím dělat co chci a dělat co se mi zachce.

Neříkám, že jsem svatý a máte dělat to co já, naopak – viz 2). I když to tak může vyznít, nebuďte sebestřední. Buďte tvrdí na sebe a tolerantní k ostatním. Jestli jsem v životě na něco přišel, tak je to právě toto.

Pokud vás článek zaujal, sdílejte.