Category Archives: 2010 Podzim

1. semestr Yale

Finals a konec semestru

 Všechno se to sesypalo celkem rychle. Po prázdninách jsme měli školu ještě týden a pak začal “svaťák” před zkouškami. Ne z každého předmětu jsou ale zkoušky, a tak přestože já jsem měl tři, ostatní měli i čtyři, dva či jednu. Předměty, ze kterých nejsou zkoušky jsou většinou humanitně zaměřené a místo final exam mají final paper, tzn. esej.

Reading week

Svaťák. Ani na maturitu jsem se neučil tolik jako během tohoto týdne. Průměrně kolem osmi hodin denně po 7 dní mi dalo celkem zabrat. Učení jsem si rozvhnul dle dne zkoušky: španělština a fyzika v pondělí, matika ve čtvrtek. Esej na angličtinu do pátku před zkouškami. NAkonec to dopadlo tak, že jsem většinu času věnoval psaní eseje – poslední, doufám, protože writing seminar už si nikdy víc nezapíšu. Energie, kterou jsem do eseje vložil se mi vlila zpět do žil, když jsem svoji práci dostal zpět z krásnou známkou A-. V neděli večer jsem usínal s opcitem, že španělštinu umím dobře a fyziku jakž takž, protože ani dva týdny by nebyly dost na to vstřebat polovinu veškeré fyziky, kterou test zahrnoval.

Finals

Na všechny zkoušky bylo dvakrát víc času, než by potřeboval ten nejpomalejší student, kolem tří hodin každá. Španělština nepřinesla nic nečekaného a vypořádal jsem se s ní dobře. Odpolední fyzkia mě naprosto vyčerpala, zvlášť proto, že jsem měl dvě zkoušky v jeden den. Příklady byly bohudíky na látku, které rozumím, ale přesto byly dost složité. Večer mě ani nenapadlo studovat na matiku a raději jsem sbíral síly. Matematiku ve středu jsem zvládl dle mého názoru celkem dobře a pak… volno, konec!

Konec

Protože jsem v červenci nevěděl, jaké předměty budu mít a kdy budou finals, koupil jsem si letenku až na neděli. Od středy večer do soboty mám tedy volno a v plánu mám nedělat vůbec nic a odpočívat. Na kampusu zůstali kromě mezinárodních studentů ještě nešťastníci ekonomové, jejichž zkouška je až v sobotu.

Je to zvláštní pocit, Vánoce jsou za bukem, ale tady se nic nezměnilo, jakoby byla polovina listopadu. Mám tři týdny na to zregenerovat a připravit se na další semestr! Pokud vše klapne, mám v plánu si zapsat následující předměty: Pokračovat ve fyzice, španělštině a PSE, a navíc si vzít Mechanical Design a seminář Music and Technology.

Yale vs Harvard

 Legendární mač v americkém fotbale, jehož tradice sahá hluboko do minlosti je zván The Game. Zápas s Harvardem je posledním a nejdůležitějším utkáním sezóny. Statistiky sdělují, že přestože jsme prohráli tři za sebou jdoucí hry, v počtu výher stále vedeme, byť jen o málo. Náš tým měl tedy letos silnou motivaci, a to prolomit ono tříleté prokletí a umožnit hráčům s posledního ročníku alespoň jednou se radovat z vítězství. Kromě toho také ukázat Harvardu, co v nás je, Huck Farvard. Vtipná trička a pokřiky se tradičně objevily na obou stranách.

Každý rok se střídá místo utkání, letos to bylo v Bostonu, na Harvardu, příští rok se Hra bude konat u nás na Yalu. Naše univerzita vypravila desítky autobusů, protože zájem byl samozřejmě obrovský. Harvard nám sice dal slevu na vstupenky ale beztak mě celá výprava nestála málo. V pátek večer jsem s pár kamarády předběhl frontu abychom se dostali spolu s dalšími freshmany z Trumbullu do stejného autobusu, což se ukázalo jako prozíravé, protože můj spolubydlící Andrew, co se opozdil se dostal do autobusu přibližně když my jsem vystupovali v Bostonu.

Ušetřím vás dalších detailů, přenocovali jsme ve společenské místnosti jedné z Harvardských kolejí, Cabot House. Ráno po snídani jsme se vydali na stadion na tailgate. To je akce, co u nás před fotbalem nemáme. Ti co mohou tak pijí, ti co nemohou tak si nacpou břicha jídlem a všichni jsou veselí, protože se ještě neví, který tým prohraje.

Hru samotnou jsem shledal velmi zdlouhavou a ze začátku nudnou a to jednak proto, že narozdíl od normálního fotbalu není v americkém fotbalu vždy poznat, kdo má vlastně míč, a druhak protože se vždy hraje kolem osmi sekund a pak se domlouvají strategie a vyměňují hráči. Každý tým má asi sto hráčů, ale v poli je jich vždy jen deset (?). Protože mi kdosi dříve vysvětlil pravidla, alespoň jsem věděl, co se na hřišti dějě. Ke konci se hra stala zajímavější, protože jsme prohrávali a povzbuzovali jsme naše bílomodré hráče aby to dotáhli ale marně. Prohráli jsem počtvrté v řadě, a to 21:28.

Po Hře jsem se spakoval, krátce pokecal s krajanem co studuje na Harvardu a namířil si to do New Yorku. Pokračování zde: New York

Thanksgiving

 Už týdny předem se po kampusu šuškalo o Thanksgiving a všichni, včetně mě netrpělivě odpočítávali dny. Škola jela bez přestávky na plné obrátky od prvního září a připraveni o podzimní prázdniny jsme po čtrnácti týdnech lapali po dechu. Thanksgiving Day, neboli Den Díkuvzdání je tradiční americký svátek, skoro tak důležitý jako Vánoce a my dostali celý týden volno. Thanksgiving je čas, kdy se všichni (nebo většina) američanů vrátí domů aby se viděli se svými příbuznými a pocutnali si na tradičním jídle, jako je pečený krocan, nádivka, šťouchané brambory a další. Zkrátka obžerství, jak má být.

 

Dostal jsem nabídky od kamarádů a od mé hostitelské rodiny, abych strávil prázdniny u nich doma – za což jsem jim všem velmi vděčný, ale já měl už dávno v plánu navštívit příbuzné, co bydlí v Pennsylvánii a které jsem ještě neměl příležitost navštívit u nich doma. Než jsem se ale dostal do State College, PA, mě čekala dlouhá cesta.

První akcí byl fotbalový zápas v Bostonu s Harvardem, naším věčným rivalem. To je ovšem kapitola sama o sobě, čtěte zde: Yale vs Harvard

Z Bostonu jsem jel autobusem do New Yorku a strávil u kamaráda dvě noci. Opět, kapiola sama o sobě. Čtěte zde: New York

Trvalo asi čtyři hodiny, než jsem se autobusem dotrmácel do Pennsylvánie. Tam na mě už čekal strýc s tetou a odvezli mě k nim domů. Strávil jsem u nich krásných pět dní odpočinku a nicnedělání, nemluvě o tom že jsem konečně s někým naživo mluvil česky – a nezapomněl jsem – a nechal se rozmazlovat. Denní program sestával hlavně z procházek po městě, které ukrývá největší univerzitu ve státech: Penn State, dále z jedení a koukání na filmy. Také se mi povedlo spát deset hodin denně a dohnat deficit z posledního týdne školy. Myslím, že si mi o tom bude ještě pár týdnů zdát, něž se má mysl upne na Vánoce a návrat domů přes oceán.

New York

 Když už jsem měl cestu z Bostonu do State College přes New York, nemohl jsem is ujít příležitost si ho prohlédnout. Vlastně jsem se tam chtěl podívat už dříve, ale nebyl čas. Přišlo vhod, že jeden z mých nejlepších kamarádů bydlí na Manhattanu a jsem vděčný, že mě nechal u něj doma dvě noci přespat.

Během toho prostředního dne, když jsem nebyl na cestách, mě kamarád Michele provedl po Central Parku, Metropolitan museu, ukázal mi Empire State Building a Sochu Svobody. V New Yorku je lehké se zorientovat, protože ulice jsou tu číslované a ulice jsou tu rozděleny na severojižní avenues a východozápadní streets. Co se ale může stát (a mnohokrát se nám stalo), že si člověk splete směry a místo do Downtownu jde na Uptown nebo na West side místo na East side. Metro je tu příšerné a je celkem těžké se tu zorientovat, protože New York má asi patnáct linek, které se všemožně kříží, větví a některé soupravy vynechávají stanice.

Poslední den se mi povedlo zmeškat autobus a nebýt kamaráda, tak jsem zůstal v New Yorku. Naštěstí se mi povedlo najít alternativní autobus a přálo mi štěstí, protože jsem se dostal dovnitř jen díky tomu, že si někdo zarezervoval místo a pak nedorazil. Americká metropole na mě zanechala dojem uspěchaného, špinavého a zmateného města, ale po druhé návštěvě už mi tak zmatené nepřipadala. Musím podotknout, že Praha je čistší město a má spolehlivější a hezčí metro.

Hostitelská rodina a plachetnice

 Vím, že píšu se zpožděním, a že o mé hostitelské rodině jste už četli v článku o Halloweenu. Jak jsem se vlastně dostal k hostitelské rodině?

Od různých lidí a organizací na kampusu dostávám denně kolem 10 až 20 emailů. V hoře spamu, co mě nezajímá mé oko zavadilo o nabídu pro mezinárodní studenty požádat  hostitelskou rodinu. Výhody? Chtěl jsem poznat americkou kulturu z trochu jiné stránky a další, pragmatický důvod byl, že potřebuji někde uschovat věci přes léto, protože se po konci jarního semestru musíme vystěhovat z pokojů. Vyplnil jsem dotazník a odeslal email.

Asi měsíc se nic nedělo, a já jsem se tím nezabýval, předpokládal jsem, že se na to asi zapomnělo. Ale to nebyla pravda. Mě a jedné turecké spolužačce přidělili jeden starší pár. Moc milí lidé, mají odrostlé děti a místo chaty mají v přístavu plachetnici. Ze začátku jsem k nim neměl úplně důvěru, protože paní váží asi 160 kil a na pána se musí křičet, aby slyšel. Ale za ten den, co jsem s nimi strávil jsem zahodil předsudky a jsem rád, že jsem se do programu přihlásil.

Na naše první setkání pozvali mě a moji tureckou “sestru” na den na jejich plachetnici. Není to nějaký křižník, asi deset metrů délky, ale dost vysoká nato, abych se uvnitř postavil. Zkušenosti s jachtěním mám, koneckonců jsem certifikovaný Vůdce Malého Plavidla, ale za kormidelním kolem jsem stál prvně a opravdu jsem si to užil. Že jsem strávil neděli děláním úkolů mi ani tak nevadilo, protože jsem byl stále nabitý sluníčkem a čerstvým vzduchem.

Midterm

 Na rozdíl od českého systému, kdy student prakticky nemusí celý semestr chodit na přednášky a známka záleží pouze na zkoušce na konci semestru, tu v Americe existují midterms, neboli “polosemestrální zkoušky.” Výhodou je, že když si student vede dobře a nepovede se mu závěrečná zkouška, finals, tak si sice pokazí známku, ale projde. Z některých předmětů, jako English Writing Seminar nejsou žádné midtermy, ale jinak mohou být až tři. Co se mých předmětů týče, měl jsem dva midtermy z matiky a fyziky. Španělštinu nepočítám, protože píšeme testy každý týden.

Midterm  je období, kdy se student učí na jednu zkoušku jen aby se pak mohl začít učit na další. Někteří mí spolužáci jich měli i více v jednom týdnu, ale já jsem naštěstí měl vždy jen jeden midterm. Zkoušky většinou probíhají kolem prostředku semestru, kolem 22. října, ale protože jsem měl dvě, jedna byla něco dříve a druhá později. Proto jsme prošel dvěmi vlnami stresu, kdy jsem nebyl schopen dělat nic jiného.

Výsledky jsou úměrné času, co jsem strávil nad přípravou a tak to dopadlo všehovšudy dobře, první vlna Áčka a druhá něco hůř, Béčka. Thanksgiving (prázdniny kolem Dne Díkuvzdání) jsou odpočinkem před poslední vlnou zkoušek, finals.

Jízda ve formuli

Protože tu kromě školy, úkolů a plavání nemám co dělat, přidal jsem se do skupiny FSAE na Yaleu. FSAE je zkratka pro Formula Society of Automotive Engineers. Na otázku, co to znamená, odpovídám: To je skupina lidí, co si postavila vlastní formuli a pak v ní závodí.

Na začátku akademického roku se všechny možné skupiny a kluby představily v akci zvané Bazaar. Že jsem se tehdy zapsal asi do deseti různých uskupení se ukázalo jako šílenství, tak jsem nakonec zůsstal pouze u plavání a FSAE. Formule mě zaujala jako první, protože byla chytře vystavená před vchodem, aby si ji každý všiml. Co mě však zajímalo – budu jim já, s minimálními znalostmi a zkušenostmi užitečný? Odpověd zněla že ano, a hlavně se naučím spoustu nových věcí, co bych za lavicí nepoznal. Dobrá tedy.

Jízda

Nejprve to vypadalo, že každá schůze je zbytečná a nic se neděje. Pak se ale daly věci do pohybu a my jsme se vydali formuli vyzkoušet. Asi bych měl říct, že formule už je postavená z minulého roku, a naším cílem je ji vylepšit. Během testovací soboty jsem se taky jednou dostal za volant a byl to úžasný pocit, až na to, že jsem se dovnitř moc dobře nevešel. A tak přestože jsem měl pokrčená kolena co to šlo, stále jsem trochu šlapal na plyn a spojku. Ke konci jsem dostal křeče do obou nohou, tak jsem toho raději nechal.

Co dál

Během druhé testovací soboty nám bohužel odešel motor, tak jsme koupili nový a konečně se rozjela práce. Přestože mě zajímá Mechanical Engineering, přidal jsem se do elektronického týmu a pracuji na programu pro palubní procesor. Zároveň se ale učím s pokročilým CAD programem a objevil jsem spoustu věcí o tom, jak vlastně auto funguje po mechanické stránce.

Narozeniny

 Snažím se dohnat sled událostí, než přijde TrumScrew a další akce, a tak tentokrát konečně poznáte, co jsem dělal na své devatenícté narozeniny.

Oslava

Devatenáct není nijak speciální číslo (možná tak poslední náctiny), a taky mě dva týdny po začátku školy neznelo moc lidí tak dobře, aby si pamatovali moje narozeniny. Kromě blahopřání na Facbooku a z Česka jsem tedy skromně slavil se spolubydlícími. Protože nejsem fanda velkých oslav, jen jsme zašli na zmrzlinu do FroYo world – což je spíš mražený jogurt než zmrzlina a nejlepší na něm je, že své froyo si mohu ozdobit vším možným od ovoce po čokoládu a cena závisí pouze na váze. Poté jsme se vrátili zpět do Binghamu.

Dárky

Nestěžuji si, jsem rád, že na mě vůbec někdo myslel: moji spolubydlící se složili a koupili mi dva dětské komiksy / obrázkové knížky “The Magic School Bus”, které patří k americké kultuře asi jako “Byl jednou jeden život” k evropské. Knížky jsou zaměřeny na vesmír a oceán, ježto spolubydlící okomentovali “To the swimmer and astronaut in you”

Prožil jsem tedy skromné narozeniny, ale s hřejivým pocitem, že žiji mezi lidmi, kterým na mně záleží.

Halloween

 Jak vidíte, přestože midterm už je skoro pryč, stále jsem s psaním článků pozadu. Za každou událost, se kterou se s vámi podělím, se totiž stanou dvě nové. Alespoň o Halloweenu vám chci napsat, než všechno zapomenu.

Večer

Asi po měsící jsem se znovu viděl se svojí hostitelskou rodinou. Cože? Odkdy že mám hostitelskou rodinu? Ach, ovšem. Ještě jsem vám o ní nenapsal. Všechno bude. Zatím stačí když řeknu, že je to moc milý starší pár. Pozvali mě a jednu tureckou kamarádku domů na večeři, kde jsme dlabali dýně a rozdávali dětem sladkosti. Jsem velmi rád, že jsem se do programu hostitelských rodin přihlásil, protože mi to otevřelo pohled na americkou kulturu nezkreslenou univerzitním prostředím.

Půlnoční koncert

Jednou z největších atrakcí na kampusu je Halloweenský koncert YSO (Yale Symphony Orchestra). Lístky byly vyprodány týden předem a stály 10 dolarů. Musím ale říct, že představení stálo alespoň za sto. YSO natočil hodinu dlouhý němý film a doprovázel ho hudbou, a v tom filmu bylo úplně všechno. Vtipy a reference na velkofilmy jako Indiana Jones, Vesmírná Odysea, Hvězdné války či na Pokémon. Celý příběh byl postaven na rivalitě Yale vs Harvard a to je zde věčné téma. Slovy se ani nedá popsat, jak povedený a výstižný snímek to byl.

Plavecký slovníček

Tréninky mám třikrát týdně, v pondělí, úterý a čtvrtek, což mi naprosto vyhovuje. Ne druhou stranu mi pár týdnů trvalo, než jsem si zvykl že tréninky jsou až po večeři a to od čtvrt na devět do tři čtvrtě na deset, tedy hodinu a půl. Proto večeřím brzo – mezi pátou a půl šestou, aby mi pak na bazéně nebylo špatně. Také si z jídelny odnesu dva banány, které částečně utiší můj hlad po tréninku. Ani ve středu nezahálím, chodím běhat s běžeckým klubem a pak cvičit do posilovny. Plavecký trénink probíhá tak, že za celou dobu neopustíme vodu a trenér (plavec/plavkyně z reprezentačního týmu) napíše lihovkou na zeď co máme plavat a vysvětlí nám, co plaveme a v jakých intervalech.

Slovníček

free (freestyle) = kraul
breast (breaststroke) = prsa
back (backstroke) = znak
fly = motýlek
400 swim (warm up) = rozplavání
200 kick = nohy
200 pull = ruce
4×100 IM (individual medley) = polohovka
300 drill = cvičení (dohánění a tak)
100 EZ (easy) = vyplavání