Category Archives: 2010 Podzim

1. semestr Yale

Alkohol a sex

Alkohol

Yale se nachází ve státě Connecticut, kde je minimální věk pro pití alkoholu 21 let, což mezi námi freshmany samozřejmě není nikomu. Pít tedy nesmíme. Vedení si ale nedělá iluze o tom, že to vydržíme, tak nám oporučují, že když už budeme pít, tak s mírou a rozumně: Máme čísla na záchranku, Yale Police a další kontaktní osoby, které by nám v případě nouze poskytly pomoc.

Také jsem se divil, co jsou všechny ty “bratrstva” – fraternities za organizace. Zkrátka a dobře, je to jedna velká párty. Kdo chce každou noc pařit, přijde si na své.

Sex

Vedení si nedělá iluze ani o tom, že budeme sexuálně abstinovat. Ne, že by nám přímo říkali, jak na věc, ale dali nám pár rad, jak se chránit a jak se nedostat do trapných situací se spolubydlícími. V rezidenci dokonce visí sáček s kondomy, volně k použití.

Drogy

K čemu se ale vedení univerzity staví přísně, jsou drogy. Užití drogy může totiž znamenat nejen vyhazov ze školy, ale také ze Států. Drogy jsou tedy tabu. Ne, že bych s tím měl co do činění, ale byli jsme všichni informováni, tak posílám informaci dál.

Shrnutí: Alkohol s mírou, sex s ochranou a žádné drogy.

Počítače

Přístup na internet snad už nemůže být snažší. Všude po kampusu je zabezpečená (WPA2) bezdrátová síť, kam se můžou studenti připojit jak z laptopů, tak smartphonů. V každém pokoji je ethernet, ale neznám nikoho, kdo by ho používal.

V každé koleji a v každé knihovně jsou stolní počítače. Drtivá většina studentů má však vlastní laptop. V některých učebnách je dokonce u každého sedadla zásuvka a ethernet. Téměř polovina všech studentů má některou verzi MacBooku od firmy Apple, ostatní většinou používají Windows, oblíbenými výrobci laptopů jsou Dell, HP či Acer. S linuxem tu jsem v nepatrné menšině (Ubuntu, kdyby to někoho zajímalo).

Banka a mobil

Banka

Každý člověk v zde v Americe platí kartou a skoro  sebe nenosí hotovost. Proto jedno z prvních míst, kam jsme s OIS (Orientation for International Students) zamířili, byla banka. Bank of America nabízí výhodnou jedenoduchou smlouvu pro studenty: žádné poplatky za založení účtu, žádné poplatky za jeho vedení, žádné za placení kartou nebo převody v rámci banky. Na druhou stranu – žádné úroky. Vyplatí se to hlavně pro lidi, kteří nemají zas tolik peněž, aby jim úrok byl k něčemu a celý vtip je jen v tom, že nemusím nosit cash.

Mobil

Kdybych používal svůj český mobil, asi bych se nedoplatil. Proto jsme hned z banky šli do T-Mobilu (někteří do AT&T) zařídit si mobil. Pro ty, kteří jdou studovat do USA, ať už na střední nebo na univerzitu: Family plan je rozhodně výhodnější než Individual plan. Vysvětlím.

Pro family plan potřebujete skupinku tří, čtyř studentů (i dvou, případně). Za účet platíte společně a sdílíte volné minuty. Vtip je v tom, že když účet vydělíte počtem studentů ve skupince, vyjde to jednoduše levněji. Jediná rada – nepřidávejte se k někomu, koho neznáte, protože se může stát, že se vykašle na placení a nechá vás na holičkách, případně vám vyčerpá všechny volné minuty.

Konkrétně já jsem se spolčil s dalšími dvěma studenty, které znám déle než ostatní (o celý jeden den, ale i tak vím, že od nich nepřijde nějaký podraz) a navíc jsem k tarifu získal telefon Samsung zdarma.

Poznatek: bez kreditky a mobilu jste v Americe ztraceni.

Residential Colleges

 Chytré hlavy dlouho přemýšlely, jak z univerzity, která má několik tisíc lidí, udělat místo, kde by každý patřil do nějaké menší společnosti a mohl se cítit jako doma. Proto vynalezli rezidenční koleje (fuj, budu se raději držet názvu residential colleges)

Co tam najdete

Residential college je místo, kde studenti bydlí a spí, kam chodí na jídlo, kde je takových možností vyžití, že ho skoro nemusíte opustit. Každá kolej má vlastní dvůr, který je střediskem společenských aktivit zláště, když je hezky. Studenti si hází míčem, talířem, nebo si jen tak povídají. Klíčovou částí je dining hall, kde se servíruje jídlo, ale které je i prostředkem pro pokec a poznání nových lidí. Dále má college vlastní společenskou místnost, tělocvičnu, galerii obrazů, sportovní místnost (pingpong, kulečník), výpočetní středisko a další.

Každá college má dva lidi, kteří se starají o její chod: Master a Dean. Master se zabývá organizačními záležitostmi a reprezentuje kolej “zvenku”. Dean je můj hlavní akademický poradce a zastupuje kolej “zevnitř”.

Klasická rivalita

Yale má dvanáct residential colleges, které spolu soupeří v tzv. Intramural sports. Každý semestr je vypsán seznam sportů, ve kterých proběhne klání kolejí. Není to bráno extra vážně, zapojit se může každý. Každá kolej má svého největšího rivala, a tak jako má Yale Harvard (to je ta škola, jejíž jméno nesmíme vyslovit), má každá kolej svého největšího protivníka (často je to sousední kolej).

Nebudu vás zatěžovat jmény kolejí, jenom zmíním, že jsem v Trumbull College, jesm na to hrdý – jako všichni – a jako všichni nemáme rádi Berkeley College, protože to jsou naši rivalové.

Ve skutečnosti chodí můj nejlepší kamarád do Berkeley College, takže ona rivalita je jen hraná, něco ve stylu Toma a Jerryho.

Jídlo

 V rámci peněz, které platím univerzitě je i stravování, které obnáší tři jídla denně. Celý proces probíhá tak, že vejdu du kolejní Dining hall, nechám si projet stravovací kartu a poté si můžu u švédských stolů dát co hrdlo ráčí.

Snídaně

Menu se den ode dne moc neliší, na výběr je jak studené jídlo: ovoce, různé druhy cornflakeů, moučníky – někdy i teplé: omeleta, slanina, atd. K pití je tu možno si dát vodu, džus, kafe, čaj, kolu, ledový čaj…

Oběd

Na oběd je otevřen salátový bar, kde si můžete namixovat jakýkoliv zeleninový salát s dresinkem. Hlavní jídla (3-4) se každý den mění. Navíc je tu stálá nabídka těstovin a tří omáček. Na samých místech jako u snídaně zůstává ovoce a moučníky.

Večeře

Stejný princip jako oběd.

Často jsou tu na výběr hranolky, hamburgery a jiná nezdravá jídla, ale vždy si tu každý, i vegani a alergici, přijde na své. Zkrátka si není nač stěžovat.

Americké nadšení pro věc

 Říká se, že Američani jsou tak pozitivní a kladně naladění, až to není zdravé. Jistě, také mi to připadalo zvláštní, když se spustí potlesk po každém slovu řečníka, ale rychle jsem si zvyknul. Ne že by tu lidi neměli také temnější chvilky, jako například neustálé psaní domácích úkolů, ale berou to jako součást života tady. Na druhou stranu je tu tolik možností vyžití, že si tu opravdu každý najde partu lidí se stejným koníčkem, ať už je to plavání nebo kouření doutníků. Každopádně se tu nikdo nenudí a všichni jdou do věci po hlavě. Není však pravda, že by se tu všichni nuceně usmívali a veselým tónem vám oznamovali, že máte z úkolu za F.

Co ovšem bude horší, to bude návrat mezi pesimisty, kdy si budu muset opět zvyknout, jak si někdo stále stěžuje a pak zas zpět … prostě kulturní šok.

Jak jsem opustil domov

Balení

S balením jsem se nijak zvlášť nestresoval, nechal jsem si na to poslední dva dny před odletem. Společnost Delta Air, se kterou jsem letěl povoluje jedno zavazadlo do 23 kg, dále jedno menší sebou na palubu a ještě příruční zavazadlo jako například kabelku, foťák nebo notebook.

Dva dny na balení byly nakonec hodně přehnané, měl jsem spakováno asi za hodinu a půl a pak už jsem do tašky jen sem tam něco přidal. Kupodivu jsem se krásně vešel do váhového limitu a ještě jsem si mohl dovolit vzít I další věci jako pohory a cyklistickou helmu. Na palubu jsem vzal akorát starý školní batoh a samozřejmě svého miláška (laptop).

Odlet

Na letišti nebyl problém, ptali se akorát jestli nejsem terorista a jestli mi někdo do zavazadla nepřibalil bombu. Jediný zádrhel byl v tom, že s toaletní brašnou, kterou jsem dobaloval ráno byla taška příliš těžká a tak jsem onu brašnu nacpal do batohu. To se ukázalo jako neprozřetelné, protože mi u kontroly vyhodili gel na holení a šampon, ježto měly přes 100 ml. Zato mám radost, že mi nevzali uzlíček domácích buchet, co jsem dostal od maminky na cestu. Letěl jsem bez přestupu, přímo z Ruzyně do New Yorku.

Přílet

Vše proběhlo bez problému a já, potom co jsem si vyzvedl zavazadlo, cestoval v dešti mezi terminály abych našel tu bandu vítačů. Protože jsem přišel ve dvě odpoledne a bus na Yale odjížděl až v devět, byl jsem jeden s prvních. Jinak co dodat, všichni jsou sice unavení jako já, ale přátělští a s angličtinou snad nebude větší problém.

Bus nás asi pětadvacet freshmanů přivezl v 11 večer na Yale, kde jsem dostal klíče od dočasného pokoje ve Vanderbilt Hall, ne se odstěhuji do mé koleje v Bingham Hall. Usnul jsem téměř okamžitě. Teď mě čeká Orientation for International Students (OIS), tedy pět dní plných seznamovacích her a procházek po kampusu a dalšího zábavného programu.