Category Archives: 2011 Podzim

3. semestr Yale

International Ambassador

Jsem teď oficiálně mezinárodní velvyslanec Yaleu v České Republice, takže pozor.

Zas tak horké to není. Tento program podporuje současné studenty, aby během prázdnin v jejich rodné zemi přiblížili středoškolákům místo, kam ani nevěděli že se mohou dostat a i kdyby tak se tam nejspíš nepodívají než jsou přijati. Ne že bych o Yaleu nebásnil dost i předtím – teď za to dokonce dostanu zaplaceno. To mě bude motivovat abych po Vánocích neválel šunky a raději inspiroval mladší studenty.

Proč jsem to nedělal minulý rok? Možná proto že všechno bylo nové a já byl hlavně rád, že jsem doma. Nebo jsem byl prostě líný. O co konkrétně jde? Na pár středních školách si zařídím přednášku / prezentaci o tom, jaké je to studovat v Americe, konkrétně na Yaleu, co mi to přineslo a co to pro mě znamená. Pak budu odpovídat na dotěrné dotazy.

Jestli mě chcete u vás na škole, dejte mi co nejdříve vědět abych mohl zvážit své časové možnosti, a já uvidím co se dá dělat.

Pracovat tvrdě, odpočívat tvrdě

Den díkuvzdání? Týden prázdnin, hurá! Konečně nemusím dělat úkoly den předem, když zaberu a během prázdnin udělám úkoly na týden dopředu. Jenže chyba lávky.

Opravdu jsem si nemyslel, že udělám všechno, ale ukázalo se, že když člověk tři týdny maká na 100 procent as spí v průměru šest hodin, tak pak musí odpočívat na 100 procent. Takže za celý týden jsem udělal jeden úkol, ale taky jsem se pořádně vyspal, přečetl jsem knížku co jsem si koupil před měsícem (Age of Spiritual Machines by Ray Kurzweil – doporučuji), vyléčil jsem se z rýmy, byl jsem si zaběhat a vůbec jsem si odpočinul.

Dobil jsem baterky a s novým elánem jsem naskočil do poslední jízdy na kolotoči úkolů a zkoušek než nás pustí domů.

Shrnutí? Odpočívat se musí tvrdě.

Jak vést tým

Asi máte pocit, že se můj život točí kolem Aerospace týmu, což je jen jedna z řady mých aktivit, ale skrz tento tým jsem získal spoustu zkušeností a potkal lidi co bych jinak nepotkal, tak se nezlobte že to je zas na stejné téma.

Když jsem minulý říjen spolu s kamarádem založil YUAA, bylis jsme na to dva. Po Vánocích jsme se rozrostli na sedm členů a teď je nás kolem dvaceti. V takovém počtu už nestačí nechat lidi dělat co se jim zlíbí. Proto jsme rozdělili naši organizaci na tři týmy, mechanický, elektronický a PR. Jako jeden ze zakládajících členů jsem si vzal na starost mechanický tým. A tak jsem získal první opravdové zkušenosti s vedením týmu.

Ještě než začnu – nechci poučovat, jak je to správně, protože sám vím jen to, co se osvědčilo a co ne. Takže k věci. Mám osm lidí, peníze na nákup zásob a jeden úkol – zajistit, abychom postavili bednu která poletí na příští misi. Není bedna jako bedna, zvláště když má být zateplená a odlehčená ale pevná a nerozbitná,se zasouvacími dveřmi a poličkami. Nechci ale psát o designu, chci vysvětlit, jak vedu tým. Nejtěžší je, že nemůžu nikoho přetěžovat, protože není způsob, jak lidi donutit k práci a přitom je neodradit od naší organizace. Kromě sebe, samozřejmě, já se můžu přetěžovat jak chci. Dal jsem tedy dohromady pár tipů.

  • Lidi musí vědět, co a kdy se po nich chce a za co jsou zodpovědní. Proto jsem zařídil malou wiki, ke které má každý člen týmu přístup a kde soustředíme všechny informace
  • Informuj pravidelně a často – dvakrát týdně máme krátký mitink, kolem 15 minut, a každé pondělí posílám email o tom, co se má udělat ten týden.
  • Pomáhej lidem učit se a nabírat zkušenosti. Bylo by efektivnější, kdybych všechno udělal sám, ale z dlouhodobého hlediska to nikam nevede.

To jsou tři zásady, kterých se držím. Ještě jsem chtěl přidat čvtrtou, “Buď přísný,” ale to mi dost nejde.

Uvítám vaše vlastní zásady a zkušenosti.

NASA

Ne, opravdu jsem nedostal nabídku pracovat pro NASA, ani me nepřijmou na letní stáž, protože nemám americké občanství. Mám jiný důvod, proč jsem článek pojmenoval NASA.

Stejně jak před pár týdny na kampus zavítali představitelé Boeingu, tak nás minulý týden navštívil bývalý šéf NASA Dan Goldin. Nevím, jaký byl účel jeho návštěvy, ale každopádně si vyhradil čtvrt hodiny na náš Aerospace tým. Pověděli jsme mu o našem minulém a současném projektu, přestože většinu času mluvil on o svých zkušenostech z NASA. Vyprávět o amatérských balónech někomu, kdo byl zodpovědný za raketoplány se zdálo dost bláhové, ale měl pro nás pár konstruktivních nápadů.

Jedna věc z jeho vyprávění mě zaujala. Stěžoval si, jaký je tlak posílat lidi do vesmíru. Říkal, že co stojí neuvěřitelné peníze nejsou pilotované lety samy o sobě, ale přehnané nároky na bezpečnost. Dle něho je s cestou do vesmíru spojen neodmyslitelný risk, a když dojde k nehodě, lidé by to mělo přijmout raději než hledat kdo je ta jedna zodpovědná osoba. Rozhodně chápu jeho uvažování, že lety do vesmíru jsou nevděčné, protože když havaruje raketoplán, a že ten risk je tu vždy, lidi si řeknou: kdo za to může – asi šéf NASA. Na druhou stranu uznal moji námitku, že lety do vesmíru jsou vzrušující, i když myslím že sám moc nadšený nebyl.

Těch patnáct minut změnilo můj pohled na pilotované lety do vesmíru. Jinak se nemůžu dočkat, kdo přijede příště.

Vice zde: http://history.nasa.gov/dan_goldin.html

Kde je to kouzlo

Když se řítím na kole z kopce, abych to stihl na přednášku, když slupnu oběd za pět minut abych to stihl do práce, když běžím napříč kampusem protože jdu pozdě na schůzi aerospace klubu, když kvůli úkolům za celou neděli nevytáhnu paty z koleje, když jdu spát ve čtyři po tom co jsem konečně dodělal úkol na matematiku, když po dvacáté za den vyřizuji email, tak si ani nevzpomenu na tu magickou atmosféru, stylu Harryho Pottera, která tu byla loni.

Nechci abyste to špatně pochopili. Velice mě baví vše co tu dělám a ničeho nechci nechat. Neříkám, že jsem tu ve vězení úkolů. Jenom mi chybí to “freshmanské kouzlo”, úžas a nadšení z něčeho nového. Nechci z toho dělat žádné velké závěry. Jen mě to zaujalo a chtěl jsem se o to podělit. Připomnělo mi to, že už tu jsem nějakou tu dobu.

Pokud máte téma, které vás zajímá a o kterém jsem ještě nepsal, napište mi přes email, Google Plus či Facebook. (Pokud nemáte Google Plus, můžu vám poslat pozvánku)

Sedněte si na přednášce vedle mě

Open Yale Courses, taková zásadní věc – že jsem o tom nenapsal dřív! A o co vlastně jde? Možná jste už slyšeli o MIT OpenCourseWare, což je soubor nahraných přednášek z MIT, které jsou volně k dispozici pod licencí Creative Commons, zadarmo. Podobná věc existuje i na Yaleu, a jmenuje se OYC.

Když půjdete na http://oyc.yale.edu, najdete tam přes dvacet přednášek z Yaleu, od Astronomie po Španělštinu. Kromě videa z přednášky si můžete také stáhnout zadání zkoušek. Pro studenty je to užitečná věc – zaspal jsem přednášku? No nic, podívám se na ní online.

Podle měho názoru je OYC užitečnější pro lidi mimo univerzitu než pro studenty. Pokud vás zajímá jak přednášky vypadají, v čem jsou lepší a v čem horší, najeďte na předmět který vás zajímá a sledujte. K tomu se váže jedna historka, kterou jsem se ještě nepochlubil. Na gymnáziu, ještě než jsem vůbec začal uvažovat o studiu v Americe, kamarád objevil OYC, a tak jsme sledovali přednášky a hráli si že studujeme na Yaleu.

Po čase jsme na OYC zapomněli a když jsem přidával Yale do přihlášek, ani jsem  na to nemyslel. Teď, když se na to dívám zpětně, je možné že to na mě mělo vliv. Proto doporučuji, abyste využili příležitosti, a podívali se alespoň na první jednu, dvě přednášky předmětu, který vás zajímá. Pokud máte potíž porozumět angličtině, u každé přednášky je transcript (přepis?).

Pokud chcete na přednášce sedět vedle mě, tak si v pondělí 7.11. v 11:35 EST (17:35 středoevropského času) nalaďte http://oyc.yale.edu/economics/game-theory/contents/sessions/session-19-subgame-perfect-equilibrium-matchmaking. V 98 procentech se přednáška neliší od skutečnosti, profesor dokonce používá stejné vtipy. Pak se o tom můžeme pobavit v komentáři.

Strávit noc na nepřátelském území [Mise splněna]

Jako loni jsme začali plaveckou sezónu na Harvardu. Letos jsme na závodech čelili čtyřem bostonským univerzitám konkrétně tam byl Harvard, Northeastern, UMass Amherst a Brandeis (čti Brandejs). Jako kapitán jsem měl na starost všechno, co má normálně na starost trenér – od přihlášek přes dopravu po rozcvičku. (Nebyl jsem na to sám, protože spolubydlící Jack, prezident oddílu, zastal půl mé práce.)

V sobotu jsme se vypravili Megabusem do Bostonu. Nechci vás nudit detaily závodů, tak přejdu rovnou k věci. Závody proběhly bez problému, jen to byl trochu shon stihnout zaplavat pět disciplín, ujistit se že každý ví, co plave a zařídit časoměřiče na jedné z drah. Po závodech jsme měli pizzu a vyhlášení a s dvouhodinovou rezervou jsme se vypravili na autobusové nádraží.

Ale ouha. Jen co jsme vlezli do metra tak nastala apokalypsa. Na hlavní lince vypadla elektřina a trvalo jim dvě hodiny než to spravili. Náhradná autobusy nikde, pravidelné linky přeplněné, taxíky obsazené. Na závody se zapomnělo a jediné, na co jsem myslel bylo, “Máš dvanáct lidí, dostaň je domů.” Nějaký chlapík se nabídl, že nás odveze autem na nádraží, ale protože se nás nevešlo všech třináct, poslali jsme čtyři lidi. Stihli autobus na poslední chvíli a kromě Jacka který na nás počkal s hromadnou jízdenkou se všichni tři dostali zpět.

Jakmile opravili metro, další tři a Jack se rozhodli zaplatit padesát dolarů za vlak aby se dostali na Yale alespoň pozdě v noci. Zbyli jsme tedy čtyři, včetně mě. Už hrozilo, že budeme muset přespat na Harvardu (ono by to nebylo tak hrozné, to je jenom vtip), ale díky tomu, že příbuzní jedné spolužačky bydleli hned za Bostonem, jsme nemuseli spát na zemi. Ráno jsme nasedli na první ranní autobus v sedm a dorazili do New Havenu přibližně když se plavci co jeli vlakem probudili.

Co dodat na závěr? Měl jsem samozřejmě co dělat abych dohnal úkoly, ale na vše zlé se zapomene a zůstane jen historka o tom, jak jsme skejsli v Bostonu a nakonec se všichni ve zdraví dostali domů.

 

Zde se rozhoduje o budoucnosti

Tento týden jsem měl dvě úžasné příležitosti, do kterých jsem hned šel. První byla přednáška profesora Erica Fossuma, který učí na Dartmouthu a mimochodem také vynalezl CMOS čip, který obsluhuje váš foťák, webcameru, foťák v mobilu, endoskopické kamery a další. Kromě toho, že jsem potkal skutečného vynálezce, který vlastní přes sto patentů, nám také odhalil svoji kariéru. Co jsem si z té přednášky zapamatoval, bylo následující: Máte nápad, ale nevěříte, že jste první, koho to napadlo. Určitě o tom už někdo uvažoval a měl důvod pro to od toho upustit, nebo na tom pracuje. Pusťte se do toho. Pokud opravdu jste první, tak to stojí za to.

Ke druhé akci jsem se dostal přes Aerospace tým. Ukázalo se, že se tu na den objevil tým inženýrů z Boeingu, konkrétně Chief Technology Officer John Tracy, Nicole Piasecky z oddělení Business Development a Thomas Grandine z aplikované matematiky. Nevím, jestli jim zrovna moje jméno utkvělo v hlavě, ale Boeing teď slušně tkví v mé hlavě. Myslím, že letní stáž u Boeingu by byla velká zkušenost.

A tak jsem během jednoho týdne slyšel dva různé životní příběhy – o tom jak mít nápad a risknout po něm jít, a o tom jak tvrdě pracovat a vypracovat se v takové společnosti, jako je Boeing.

Nakládačka

Opravdu mě nenapadl lepší titulek k vyjádření toho, do čeho jsem se tento semestr pustil. Rozeberu to hezky popořadě: škola, mimoškolní aktivity a práce.

Předměty

Z minulého semestru jsem se zjevně moc nepoučil, neboť jsem si opět nabral šest předmětů. Výsledkem je, že mám každý týden čtyři problem sety (sbírky příkladů) a jeden protokol na laborky. Všechno kulminuje ve čtvrtek, takže se většinou ve středu a čtvrtek moc nevyspím.

Termodynamika

Letos asi nejtěžší předmět. Písty a válce, spalovací motory, kompresory, turbíny, proudové motory, tepelné elektrárny a podobně. Asi to nebude zrovna náplň mého života, ale celkem mě to baví – když pomineme neděli večer, kdy dodělávám úkol na pondělí.

Diferenciální rovnice

Konečně matika, u které je naprosto jasné, k čemu je dobrá, protože jsme diferenciální rovnice nakousli ve fyzice a dalších předmětech. Nevýhodou je, že jsem se ještě neskamarádil s maticemi, ale i to přijde.

Pevnost a deformace materiálů

Aneb Mechanical engineering I. Náplní předmětu je (teoretické) ohýbání, napínání, kroucení, zahřívání materiálů a podobně. Předmět, ve kterém si inženýr vyvine vztah k oceli.

Teorie her

Letos jsem si musel zapsat nějaké společenské vědy. Tento předmět spadá pod katedru ekonomie. Nejprve jsem plánoval si zapsat úvod do mikroekonomie, ale teorie her zněla mnohem zajímavěji. A přiznám se, že je to můj nejoblíbenější předmět. Jak to? Protože přednášky jsou zábavné a člověk na nich neusíná. Profesor je opravdu třída, a dokáže přednášku pro 300 lidí udělat vtipnou a interaktivní. Další aspekt je, že teď vidím, že teorie her je všude. V politice, ekonomii, biologii a společenském chování. Úžasné.

Fyzikální laborky

Jediný předmět, se kterým pokračuji z minulého semestru. Tentokrát si můžeme experimenty vybírat podle chuti a jsou pokročilejší. Hradla – binární logika, supervodivost, měření poměru náboje elektronu k jeho váze, urychlovač a podobně.

Francouzská konverzace

Na to, že jsem na gymnáziu mluvil šest let francouzsky, to letos byla bída. Obával jsem se, že jsem kvůli angličtině a španělštině zapomněl francouzsky. Zapsal jsem se tedy na francouzskou konverzaci a už po měsíci jsem zpátky, et je parle français.

Aktivity

Nejdříve jsem myslel, že budu děla méně věcí a věnovat se jim víc, ale nakonec to dopadlo tak, že toho dělám víc a trávím tím víc času.

Plavání

Loni po konci sezóny mě oddíl zvolil za kapitána. To znamená, že se starám o to, abychom měli kde plavat, vymýšlím tréninky než najdeme trenéra – což je také moje zodpovědnost, mám na starost závody a dopravu a atmosféru v oddíle. Výsledek? Nemůžu si dovolit jen tak zatáhnout trénink a vyřizuji hromadu emailů. Ale baví mě to.

Další sporty

Ze všech intramural sportů, co jsem dělal loni, jsem zůstal jen u volejbalu. Moje sezóna ale přijde v zimě, kdy plánuji plavat, hrát vodní pólo, hokej a volejbal.

Aerospace

Pamatujete na ten klub, co jsem spolu s kamarádem založil loni v říjnu? A kdy jsme se sedmi členy vypustili balón a získali fotografie ze 20km? Tak tento klub se teď rozrostl na asi 20 lidí, a připravujeme nový, ambiciózní balónový projekt. Já jsem oficiálné Director if Engineering a vedu mechanickou část klubu, zodpovědnou za trup, balón, padák, vlastně všechno co nemá co do činění s elektřinou, tu má na starost Stephen (viz minulý článek).

Formule

Hybridní formule letos startuje spíše pomaleji, protože máme mnoho nových členů, a je třeba je naučit, jak se co dělá, než se pustíme do opravdové práce. Letošním cílem je postavit zcela nové auto, a vyhrát!

Bluebooker

Přes prázdniny a začátkem tohoto roku jsme vyvíjeli novou verzi systému pro plánování předmětů, ale na to teď není tolik času, tak to jde jako první stranou. Přece jenom jsme inženýři a ne programátoři, a je to jen naše hobby.

Práce

V rámci práce se od minulého semestru nic nezměnilo. Snad jen to, že mám fixní směny, místo toho, abych si je volil na týden dopředu.

Student Tech

Nic nového pod sluncem. Pokud nevíte o co jde, čtěte zde.

Plavání

Učím děcka plavat, a už nemusím předstírat, že mám rok zkušenosti, protože ho teď opravdu mám. Pro více informací čtěte zde.

Další

Kromě toho také ve volném čase opravuji kola, počítače a píšu blog, ale toho jste si asi všimli.

Přátelé

Nedávno jsem zjistil, že řada mých amerických kamarádů čte můj blog. Pomocí Googlu si přeloží celou stránku a čtou. Příjemně mě to překvapilo, jednak protože mám víc čtenářů a také že jim na mě záleží a zajímají se o to, co dělám. Zcela popravdě mi ale vyčinili, že jsem v předchozích článcích zmínil některé z nich a jiné ne, a to chci v tomto článku napravit. Je to stále nevděčné, protože když jich tu uvedu deset tak tím urazím jedenáctého a dvanáctou a tak dále. Odpusťe mi.

Andrew: Můj spolubydlící. Společenský, cílevědomý a někdy tvrdohlavý. Výborně si rozumíme a doplňujeme se. Maniak do videoher.

Ayezan: Ayezan pochází z Pakistánu a studuje ekonomii. Díky jeho zvučnému hlasu je ho dost často slyšet. Člověk, který vás dokáže přesvědčit ke všemu, třeba k hraní pingpongu ten večer co máte nejvíce úkolů.

Charles: Vysmátý a pohodový Ghaňan, jeden ze spolubydlících.

Jack: Spolubydlící a plavec, prezident našeho oddílu. Spolu jsme naši suite přeměnili na kancelář plaveckého oddílu.

Paschalis: Řek, jeden z nejrychlejších plavců v oddíle.

Pon: Thajec, jehož specialitou jsou dívky asijského původu. Sem tam bývá náladový, ale jinak si s ním dobře rozumím. Bydleli jsme spolu přes léto.

Michele: Američano-Italo-Mexičan studující perštinu a koptštinu, posedlý běháním a reprezentačním týmem. Ze všeho udělá psinu a přehání.

Stephen: Spolužák – inženýr, se kterým sdílím 80 procent předmětů. Spolu pracujeme na formuli, jsme v aerospace týmu a píšeme aplikaci Bluebooker. Apple maniak.

Tanjim: Tanjim je z Bangladéše a je jedním z prvních lidí co jsem tu potkal. Studuje fyziku a je také v aerospace týmu.

Wesley: Umělec, který umí krásně malovat  ana jehož vkus každý dá. Výborně hraje stolní tenis, kulečník a basketbal.

Všichni kromě Paschalise, Stephena a Tanjima jsou v Trumbullu (mojí koleji), ale všichni jsou ve stejném ročníku.

Je mi jasné, že jsem nenapsal vše o všech, ale (a teď hlavně pro vás, kluci) nechci je řadit ani posuzovat, mám každého rád takového, jaký je.

Příště konečně o tom, jaké jsem si vybral předměty a jak válčím s časem.