Category Archives: 2012 Podzim

5. semestr Yale

Chicago a nákupní horečka

Během týdne prázdnin kolem Dne Díkuvzdání v listopadu jsem měl možnost navštívit další americké město – Chicago. Pro ty, co si myslí že Chicago je stejné jako New York, není to úplně pravda. Je mnohem čistší a modernější – většina města totiž shořela a tak se stalo rájem architektů. Více se dozvíte pod jednotlivými fotkami. Ale spíše než o architektuře  bych se chtěl zmínit o nakupování. Po tradiční čvrteční večeři si Američané jdou dáchnout – čeká je totiž neklidná noc. Na Black Friday mají obchodní centra obrovské slevy, a Američané toho využívají především k nákupu vánočních dárků. Trička za 5, šaty za 10, sako za 15, televize zlevněné na já nevím kolik. Každé centrum otevírá jinak a každý obchod otevírá jinak. Například centrum otevře o půlnoci, lidé se jak stádo nahrnou dovnitř aby stáli frontu (spíš hordu než frontu) před jejich oblíbeným obchodem. Ten otevře třeba v jednu, další pak třeba ve čtyři, v pět a tak, takže můžete nakupovat dokud to unesou vaše ruce a vaše kapsa. Také je chytré jít ve skupině a hned jak obchod otevře tak jednoho člověka poslat do fronty k pokladně, jinak si vystojíte třeba dvě hodiny a ostatní vám všechno vyberou.

Nakupovat od půlnoci do jedenácti do rána byl opravdu maraton. Někteří jedinci dokonce zajeli domů aby vyložili auto a vesele nakupovali ještě přes den, pokud jim zbyly peníze. Já jsem rád, že jsem to přežil a ještě jsem si odnesl náruč dárků.

Vedení studentské organizace

Už dříve jsem psal o mé zkušenosti s vedením týmu v rámci Yale Aerospace (Jak vést tým). Teď bych rád přidal, co jsem se naučil za další rok.

Loni jsem vedl mechanický tým, letos jsem jeden ze dvou ko-prezidentů (spolupředsedů nebo jak by se to řeklo česky), spolu se Stephenem. To znamená ještě méně manuální práce a více organizování. Loni to bylo jednodušší. Řekli mi, co máme udělat, já vymyslel jak to uděláme, rozdělil jsem práci a bylo. Samozřejmě jsme diskutovali o tom, čeho chceme dosáhnout, ale zodpovědnost za celý projekt nebyla na mě. Teď jsem v pozici, kdy všichni chrlí nápady na to, co všechno bychom mohli udělat, a je na mě vybrat tu nejlepší možnost. Samozřejmě když se něco pokazí, zodpovědnost za to mám nakonec já.

Minulý víkend jsem se účastnil konference zvané Yale Leadership Forum, kde sezvali asi padesát studentů ve vůdčích pozicích v různých organizacích, a besedovali jsme o tom, co máme za společné problémy a jak je řešíme. Také jsme rozebírali knihu Good to Great od Jima Collinse. Dva nejdůležitější body bych tu rád popsal. Oba pramení z toho, že naše organizace jsou v podstatě neziskovky. Nikdo v nich nenutí lidi pracovat a nikdo je neplatí, dělají to z vlastního zájmu. Pravidlo jedna: “Get the right people on the bus, wrong people off the bus and the right people in the right seats”. Toto pravidlo se týče hlavně vedení. Pokud máte ve vedení notorického flákače, je lepší se ho zbavit dřívě než později. Samozřejmě to nemusí být jednoduché, zvlášť pokud je to váš kamarád nebo nadřízený. Nechte lidi dělat to co jim jde a co je baví. Kdyby mě někdo pověřil správou účetnictví, asi bych se na to také vykašlal. Pravidlo dvě: Naslouchat! Lidi vstoupili do organizace protože měli nějakou představu o tom, co budou dělat, a dokud je to bude bavit, tak organizaci neopustí. Podporavat lidi “zespoda” (“To je dobrý nápad, udělejme to tak a tak”) radši než “seshora” (“Ty budeš dělat to a ty zas tohle”). Je mi jasné, že nemohu mít v organizaci totální anarchii, ale s armádním přístupem bych rozhodně daleko nedošel. Nemá cenu pozitivně či negativně motivovat, protože pokud máte ty správné lidi, budou pracovat proto, že je to baví. Toto se přímo nevztahuje na privátní sektor, ale ideální zaměstnanec by si měl myslet: “Nejenom že tu dělám co mě baví, ale dokonce mě za to i platí”. Takový člověk odvede lepší práci než ten, co si myslí “Ach jo, už zase ráno do práce, nějak to protrpím a pak si vyzvednu výplatní pásku”

Opět netvrdím, že jsou to recepty na úspěch, jen to, na co jsem přišel za dva roky vedení Yale Aerospace, nápady z Leadership fóra a z Collinsovy knihy.

21

Přiznám se, že mi to teda trvalo, než jsem napsal článek o tom, jak jsem podruhé dosáhl plnoletosti. Takže: Jak to probíhalo, a co to znamená.

Ve suite kde žije devět lidí není zvláštní, že dva lidi mají narozeniny ve stejný týden, a tak jsme slavili jedny dvacetiny a jedny jednadvacetiny. Protože Američani mají narozdíl od nás jen dvanáct let školy do maturity, jsou tu všichni o ročník mladší. Ostatní spolubydlící nám zorganizovali párty – pozvali asi třicet lidí, koupili dva dorty, sehnali reproduktory a barevná světla, takže potom co jsme zazpívali Happy Birthday ve všech jazycích co známe (asi 12) a nabaštili se dortu, tak jsme spustili hudbu a světla. Decentně, samozřejmě, nechtěli jsme “pozvat” děkanku, jak tomu ona říká, když jde zatrhnout párty kvůli hluku. Dostal jsem i malý dárek. Jsem vděčný za spolubydlící, co to zorganizovali, kamarády co si vzpoměli a za přání z domova.

Jednadvacet let je tu důležitý milník. Jako u nás máme 15 a 18 let, tady mají 16 a 18/21. Od šestnácti můžete řídit, od osmnácti volit a kouřit a od jednadvaceti pít alkohol. Se sexem je to složitější, záleží jak na věku obou partnerů tak na jejich věkovém rozdílu. Do většiny barů a diskoték vás pod 21 nepustí, protože se věk kontroluje u vchodu a ne u baru. Jednadvacetiletí mají na kampusu tu výhodu, že mohou chodit do barů, kam smí většinou pouze čtvrťáci (Američanům tu je 18,19,20 a 21 po ročnících) a tu nevýhodu, že po vás mladší kamarádi budou chtít, abyste jim koupili pití.

Chtěl jsem si půjčit auto v autopůjčovně, ale odbyli mě že mi prý ještě není 25. Tak snad za 4 roky už budu moci konečně dělat všechno (kromě kandidování na prezidenta).

EDIT: Věk k půjčení auta záleží na autopůjčovně, například Zipcar vás nechá řídit už od osmnácti.

Domácí úkol

Paní profesorko, zapomněl jsem napsat domácí úkol / nechal jsem ho doma na stole / sežral ho pes. Můžu ho donést zítra?

Tady asi těžko. Někteří profesoři pozdní úkoly nepříjmají, jiní strhávají body za každý den. Nejlépe je to ale vymyšlené na němčině. Úkoly jsou totiž online. Žádný pracovní sešit, sedneš za obrazovku, poslechneš si nahrávku a vyplňuješ políčka. Když jsi hotov, nahraješ úkol na server, který pak spočítá, kolik máš bodů, strhne body pokud je to i minutu pozdě a známku nahlásí profesorovi.

Tento přístup se mi opravdu líbí. Je multimediální, ekologický, ke všem spravedlivý a ušeří profesorovi práci. Proto si myslím, že to tak bude časem vypadat všude.

Dnes nám hurikán zrušil školu. Všechny hodiny nám odpadly, až na němčinu. Powerpoint, co nám profesorka ukazuje na hodině jsme si měli zkouknout sami, a pak jsme se v době normální hodiny setkali na internetovém fóru a psali jsme o tom, co jsme dělali o prázdninách (v minulém čase!). Tolik ke stylu výuky tady.

 

Poločas

Dva roky za mnou a dva roky přede mnou. Jaké bylo léto a co mám v plánu do budoucna? Pěkně popořadě – ale než zapomenu: Náš “český klub” se rozrostl o dalšího člena – Janu Lohrovou. Stejně jako já píše blog, ale mnohem podrobněji než já (zatím) a z jiné perspektivy, tak to rozhodně čekujte, http://jana.lohr.cz/

Léto

Trénovat dvoufázově jsem vydržel jen tři týdny, pak už mě vstávání omrzelo a sportoval jsem jen odpoledne. Maraton se v létě nekonal! Zklamalo mě to. Přihlásil jsem se na jiný, 16. září, ale nejsem tak ve formě jako v létě. Priority jsou 1) přežít, 2) dokončit a 3) pod 5 hodin. Letní výzkum skončil, a musím říct, že jsem z toho letos měl lepší pocit než loni. Loni mě to nejprve bavilo, a pomalu jsem ztrácel nadšení, ale letos jsem nejdřív ničemu nerozuměl a pomalu odhaloval, o co vlastně jde a nakonec jsem objevil zvláštní vlastnosti jedné iontové soli, které prý stojí za článek do věděckého časopisu. Uvidíme, jak se to vyvrbí. Když kolegové ke konci zjistili, že umím programovat, tak jsem většinu času strávil psaním aplikací a skriptů pro sběr a analýzu dat. Každopádně když jsem odjížděl, tak jsem měl pocit, že jim tam budu chybět, že moje práce něco znamená a posune lidstvo kupředu (haha prý lidstvo).

Předměty

Matematiku a fyziku už mám z krku, tak jsem se konečně dostal k předmětům z oboru, konkrétně Fluid Mechanics, Dynamics a Intro to Electronics. Dále jsem začal nový jazyk – němčinu, jako “fun class” pro tenhle semester. Nevím, jestli jí dám rok nebo dva, ale zatím mě to baví. Co? Jenom čtyři předměty? Měl jsem v plánu si ještě vzít seminář Technology and Power kvůji kreditu za psaní, ale ukázalo se, že jarní Fluids Lab je taky psací kredit, tak jsem si seminář odpustil. Alespoň nemám žádné hodiny odpoledne a můžu hrát intramural sports. Paráda.

Další aktivity

To by na mě bylo málo, že. Stále jsem kapitán plaveckého oddílu, navíc kapitán Trumbull volejbalového týmu a hlavně ko-prezident Aerospace týmu. Stále dělám instruktora plavání a pracuji jako Student Tech – I když to možná nebude mít dlouhého trvání, protože jsem si našel další práci, a to jako pomocník v CEID – fungl novém Engineering Design centru. Mají tam počítačem naváděné obráběcí stroje, lasery, 3D tiskárny, počítače, laboratoř, designové místnosti kde stěny jsou tabule, elektronické přístroje od páječek po osciloskopy. Prostě centrum, kde budou studenti moci navrhovat a vyrábět úžasné věci.

 

A co dál?  

Někdo už se tu začíná učit na příjmačky na grad school. Já to zatím vidím tak, že si příští léto seženu nějakou stáž v průmyslu, abych to srovnal s výzkumem na univerzitě. Podle toho, jak se mi to bude líbit, tak buď půjdu rovnou na magistra, nebo si dám rok stáž někde a až pak budu studovat dál? Kde? Asi to udělám jako minule – přihlásím se kam to půjde a uvidíme, kde mě budou chtít. USA, Británie, Francie, Čechy, možná Německo když trochu zapracuji na jazyku. Ale s tím se ještě nemusím stresovat alespoň půl roku.

Smartphone

Bez počítače jste tu jako bez hlavy a bez smartphonu jako bez rukou.

“V kolik jede autobus? Kudy do xyz? Četls můj email? Co to znamená fň? Kde máš hodinu?”

5x Nevím a už toho mám dost. Bál jsem se, že když si pořídím chytrý telefon, tak budu v jednom kuse viset na Twitteru, ale naštěstí se tak nestalo. Koncem léta jsem si koupil Nokii Lumii 800 s hudebním příslušenstvím (na doporučení adamkalisz.eu) a jsem velmi spokojen. Jsem tu asi jediný s Windows Phone, řekl bych že alespoň 80 procent studentů propadlo Applu. Ale nechci z toho dělat tech review, jen vysvětlit, jak se tu hodí mít u sebe chytrou krabičku. Zvlášť synchronizovaný email a kalendář jsou k nezaplacení. Navíc sem konečne nahraji nějaké fotky.